Polední přestávka v restauraci

Viktor Jerofejev

(1947) je ruský spisovatel, uznávaný je i coby editor a literární organizátor. Žije v Moskvě, část dětství strávil v Paříži. Jeho román Ruská krasavice (česky 1992) byl přeložen do více než dvaceti jazyků. V roce 1979 byl jedním z autorů a organizátorů samizdatového sborníku Almanach, který mu vynesl zákaz publikování. Koncem devadesátých let sestavil dnes už slavnou antologii povídek Ruské květy zla.

Dělím země na chutné a nechutné. V chutných zemích jídlu rozumějí, v nechutných zase všechno, co je jedlé, zkazí. Rusko, tak jako třeba Itálie, je chutná země. Je to krajina úžasných zakusek, solených hub, kulebjaků a závinů. Země ažurových blinů s černými jikrami, miminkovského vepřového, zvěřiny s brusinkovou omáčkou. Ruští kupci a statkáři trpěli obžerstvím, jedli tolik a tak dobře, že vzniklo zvláštní slovo „gortanobesie“ – šílený hltan nebo hltanové běsnění. Pravoslavní popové, kteří ostatně také trpěli obžerstvím, tímto slovem nazývali hřích mimořádné vášně k nezřízenému hodování.

Jak se mohlo stát, že v chutném Rusku věčně strašil přízrak hladu? To je tajemství podstaty ruských dějin. Hladem, způsobeným neúrodou nebo Stalinovou kolektivizací, zahynuly miliony lidí. Hlad za těch nejhladovějších let po revoluci 1917 dohnal lidi ke kanibalismu. Za války, v době blokády Leningradu, v gulazích či v obyčejných rodinách…