


Slavenka Drakulićová
(1949 v Rijece) je spisovatelka a novinářka. V Záhřebu vystudovala sociologii a komparatistiku, stala se novinářkou a od roku 1976 publikuje články jak doma v Chorvatsku, tak v zahraničí. Česky vyšly její knihy esejů Jak jsme přežili komunismus a Ani mouše by neublížili s podtitulem Váleční zločinci před haagským tribunálem. V současnosti pracuje na knize o transplantacích. Žije ve Stockholmu a v Záhřebu.
Už si přesně nepamatuji jméno první, se kterou jsem se setkala. Bylo to na podzim v roce 1992, v malém městečku nedaleko Záhřebu. Byla to muslimka z Kozarace v Bosně. Potom, co strávila několik měsíců v internačním táboře, přišla se skupinou utečenců do Záhřebu. Dejme jí třeba jméno Selma.
Selma byla třicátnice, s krátkými hnědými vlasy a modrýma očima. Tiše, téměř šeptem mi vyprávěla svůj příběh. Byla právě doma, spolu se svými dvěma dětmi a svojí matkou, když k nim do dvora přišla srbská polovojenská skupina. Řekli, že hledají zbraně. Ale v jejím domě žádné zbraně nebyly – ani zlato, o které jim ve skutečnosti šlo. Jeden z mužů jí zuřivě smýkl a hodil ji do ložnice.
Je to historická rezoluce, protože sexuální násilí je konečně prohlášeno za zbraň ve válce, a je možno ho příslušným způsobem trestat.Potom přišli i další. „Potom to, potom to se mnou dělali,“ řekla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu