Experimentální muž

Loď byla výstavní a elegantní přesně do okamžiku, než přišla bouře. Jak se však v zimní vichřici důmyslná konstrukce rozpadala a jednotlivé kusy mizely ve vlnách, ztrácel div lidské vynalézavosti nečekaně rychle svoji přitažlivost. Když nakonec koráb definitivně klesl do tmavých hlubin, zůstalo na hladině osamoceně plovoucí víko klavíru. Zoufalý trosečník se na něj z posledních sil vyškrábal a nakonec se štěstím přežil. Jaké prozření! Příště už všechny lodě vyrážely na oceán vybaveny nezbytným doplňkem moderního cestování, celou řadou klavírů s víky připravenými kdykoliv posloužit jako prkno poslední záchrany.

Takhle idiotsky podle amerického architekta, vynálezce, myslitele a zvláštně neodolatelného podivína Buckminstera Fullera obvykle uvažuje lidstvo, když je postaveno před problém. Nekriticky lpí na starých zkušenostech, náhodné řešení z minulosti spěchá vytesat do mramoru a do zbláznění je opakuje. Fuller by se nedivil, že si neumíme představit život bez předražené ropy. Kdyby přesně před čtvrtstoletím nezemřel, přišel by nejspíš s překvapivým řešením, jehož realizace by ovšem jaksi o krůček zaostávala za dnešními možnostmi. Jako to dělal celý svůj život, během něhož se z naprostého outsidera proměnil v alternativní celebritu z titulní stránky časopisu Time.

Jiné světy

Buckminster Fuller byl zastáncem radikálně nových a komplexních řešení. Dnes je…