Unie získala čas

Evropa udělala to nejlepší, co v tuto chvíli udělat mohla. Irsko a všichni ostatní mají po bruselském summitu dosti času dát si dohromady, co vlastně odmítnutí Lisabonské smlouvy znamená a jestli v plotě, který vztyčili v referendu Irové, přece jenom nejsou nějaké díry. Pokud Unie smlouvu nakonec zachrání, což ještě vůbec není jisté, bude muset jednou takovou dírou prolézt, což nebude hezká podívaná. I proto je klidný přístup k řešení situace důvodem ke gratulacím.

Nejistý výsledek

Jejich oprávněnost vynikne už jenom ve srovnání s hysterickou atmosférou, jež vládla po odmítnutí původně navrhované evropské ústavy ze strany Francie a Nizozemska krátce po velkém rozšíření před třemi lety. Místo hlasitých výstupů a pesimistického věštění hluboké krize je tentokrát nápadná téměř úplná absence paniky a nezvládnutých emocí. Když si srovnáte dnešní opatrný klid se zuřivými hádkami tehdejších dní, ocitnete se z adolescentního světa rozklíženého prvním velkým zklamáním v trochu nudném, ale spolehlivém světě dospělých.

Evropští lídři minulý týden svým rozvážným jednáním získali drahocenný čas. Teď se klidně mohou pokusit Lisabonskou smlouvu zachránit, pokud skutečně přijdou na to jak. Postupná ratifikace ve zbývajících sedmi zemích určitě nic nepokazí. Narůstající tlak na Iry bude také mít své opodstatnění – pokud si za svým odmítnutím stojí, je na místě, aby u toho plnou vahou cítili odpovědnost za blok půl miliardy lidí. Hra bez následků…