Samota a tělesná slast
Bonnie Prince Billy patří k muzikantům, kteří si odbyli poctivou řádku let na nezávislé scéně jako hvězdy pro užší okruh publika.
O jednom mezinárodním hudebním festivalu noviny napsaly, že se tak vydařil, až se do něj nehodil závěrečný koncert Bonnieho Prince Billyho. Ne kvalitou, ale hlubinným smutkem, který z protagonisty prýští. Písničkář, který v pondělí přijíždí zahrát do pražského Lucerna Music Baru, má punc tradicionalisty: Will Oldham (jak zní jeho skutečné jméno) se však čile hlásí k pop music. Hraje v klipech i filmech, v minulosti spolupracoval s Johnny Cashem, dnes se o něj zajímají Björk i výtvarný avantgardista Matthew Barney.
Zase žádná satisfakce
Bonnie Prince Billy patří k muzikantům, kteří si odbyli poctivou řádku let na nezávislé scéně jako hvězdy pro užší okruh publika. „Když ještě nebyl internet, neexistovala kolem hudby tak viditelná komunita,“ uvažuje do telefonu o příčinách vzestupu své popularity. „Také prostě běží roky a nasčítaly se drobné události.“ Oldhamovi pomohli generačně mladší písničkáři jako Devendra Banhart, Joanna Newsomová či Antony, kteří se k němu dnes vehementně hlásí jako k jedné z určujících osobností. Lidé pak začali víc poslouchat Billyho starší alba, jejichž prostá, někdy naschvál syrová „brnkací“ podoba z nich nečiní věc atraktivní na první poslech.
Z jeho písní si před smrtí vybral i Johnny Cash. Když Cash natáčel coververze Depeche Mode (Personal Jesus) nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu