Expert na cestách

Obvykle stačí vstát o půl osmé; ubikace, kontejnerová umývárna, jídelna i moje kancelář jsou od sebe jen pár kroků. Dnes to ale musím trochu urychlit, čeká mě výjezd mimo základnu. V 7.45 už stojím před dřevěnou štábní budovou, kde se řadí kolona sedmi humvee, šestitunových obrněných vozidel. Dnes jedeme do zhruba dvacet kilometrů vzdáleného města Charkh. Dokončujeme tam stavbu dívčí školy a několik dalších projektů připravujeme. Mým úkolem je zmapovat podmínky, v jakých působí Afghánská národní policie.

Po krátkém briefingu nasedáme. Dvousetkilové dveře se s kovovým úderem zavřou, ve vysílačkách zazní „vpřed, vpřed, vpřed“, u brány „gunneři“ ve věžích nabijí kulomety a granátomety, zapneme rušičky, velitel ověří spojení – a vyrážíme mračny zvířeného prachu. V prvních chvílích za branami základny cítím pokaždé trochu vzrušení: zpráv o útocích na koaliční konvoje chodí hodně a bezpečno není ani tady v Lógaru. Po pár minutách se však z jízdy stává běžná rutina. Když vyrážíme mimo základnu dvakrát třikrát týdně, potom člověk na nebezpečí nemyslí.

Nic neslibujeme

První zastávkou je checkpoint afghánské policie v Dabare, který sestává ze dvou kontejnerů bez vody a elektřiny, obehnaných hradbou z drátěných košů vysypaných zeminou. V okolí se dosud válejí trosky sovětské vojenské techniky. Podmínky jsou tu drsné: mizerně vycvičení a uboze…