Zpěvák jako záporná postava

Při koncertech mívá před ústy dva mikrofony: jako by v něm chtěli zpívat Jekyll a Hyde zároveň. Popové slávy se Mike Patton dotkl jako zpěvák funkmetalových Faith No More. Ale to je minulost. Dnes už v něm zvítězil subverzivní umělec, který staví zvukové abstrakce z jakoby pokleslého materiálu: tvrdé hudby, béčkových hororů a komiksu. V úterý vystoupí s italskými ZU v pražském Divadle Archa v rámci festivalu Stimul.

Faith No More? Never more!

„Začali jsme vytvářet špatnou hudbu,“ vysvětlil Patton, proč se v roce 1998 po čtyřech společných albech populární Faith No More rozpadli. Rozjel víc paralelních projektů, stal se vydavatelem, jeho produktivita se zvýšila. Dnes tvrdí, že by muzikanti neměli podléhat klamu, že svět popu je nějakým těžištěm hudby. „Šijeme do ,Průmyslu‘, z našich hudebních sraček obviňujeme korporace, ale přitom jsme jejich původci my,“ říká. „Otevřeme krabici, kterou nám podstrčili, skočíme dovnitř, zabalíme se a ještě olízneme známku. Proč? Nejistota, potřeba být přijat, snad i peníze. Člověk si připadá mocný a cenný. Možná ani neví, jak jinak se zachovat. Vidí, jak se to blíží – ale v panice strne jako srnka v záři reflektorů. Nesmějte se, mně se to stalo – a vám možná taky.“

Má právo se vymezovat, když v projektu Peeping Tom přizval ke spolupráci mainstreamovou Norah Jonesovou? Ale ano: svedl ji…