Vinyl vítězí

Jednadvacátého června roku 1948 se konala pompézní tisková konference v newyorském hotelu Waldorf-Astoria. Společnost Columbia Records tu představila nový typ gramodesky. Už se nerozbíjela tak snadno a co víc – na jednu stranu se vešlo až pětadvacet minut hudby, šestkrát víc než na dosavadní šelak! Zrodila se dlouhohrající „long play“ deska – elpíčko.

Trik s holicím strojkem

V začátcích na elpíčko nikdo nesázel, i když záznam na vinyl vyšel laciněji než na staré desky. Ve 30. letech s ním už cosi neúspěšně podnikala jednička na trhu, RCA Victor. Ale Columbia se tentokrát pojistila malým obchodním trikem. Všimla si, že Gillette prodává lacino holicí strojky, ale už dráž své čepelky; s touž logikou, aby dostala k lidem desky, nabídla lacino gramofony. Dostupný typ Philco, přezdívaný podle tvaru „mušle“, se stal běžnou součástí poválečných domácností. Columbia navíc zpřístupnila svůj patent zdarma všem konkurenčním výrobcům. Tím si zajistila vítězství v obchodní bitvě o nové médium: RCA Victor se svou deskou na pětačtyřicet otáček za minutu musel ustoupit do pozadí: z jejich typu se později stal věrný souputník elpíčka, malý singl.

Dnes už vinylové desky používají jen milovníci zvuku a dýdžejové. Dominovaly mediálnímu trhu čtyřicet let: to je z dnešního pohledu slušná výdrž. Stejně dlouho se udržely Edisonovy cylindrické válečky, rozbitné…