Velký skok zelených

Na Stranu zelených je v posledních týdnech napínavá podívaná. Dalo by se to přirovnat k pohledu na člověka, který vylezl na Nuselský most v Praze, rozhlédl se a skočil dolů. My pak napjatě sledujeme pád a říkáme si: Je to sebevražedný skok, nebo jde jen o bungee jumping, který ho vymrští zpět?

Zelení už skutečně odlepili nohy od země a vyskočili, jejich permanentní souboje už dostoupily takové intenzity, že to destruuje všechny předchozí úspěchy – a že jich nebylo málo.

Úspěšnou cestu už jsme nejednou popisovali, tak tedy jen krátce: Martinu Bursíkovi a Daně Kuchtové se podařilo vybudovat stranu, která zahodila hádky, nabídla kvalitní program, úsměv, alternativní styl chování a sympatické lidi. Úspěch strany pokračoval i v parlamentu a ve vládě, ale jen do té chvíle, než se Kuchtová coby ministryně školství dopustila několika chyb a musela po tlaku Bursíka odejít. Fungující tandem se změnil v kolo, kde oba jezdci nesedí za sebou, ale proti sobě a jeden chce jet rovně, zatímco druhý doleva.

Protože ale Kuchtová není ve sněmovně, přenesl se spor na dvě jí blízké kolegyně Zubovou a Jakubkovou, které se nenápadně začínají přibližovat ČSSD, s níž také stále častěji hlasují. Spory, urážky a výčitky se řeší přes média a i jindy chladný Bursík se jich účastní. Veřejnost jen těžko vidí do nitra, kdo má pravdu, a je otázka času, kdy si řekne, že jde o spolek rozhádaných, který nestojí za pozornost.

Když jsme před několika měsíci psali o přeběhlících, které si pořídila vláda, zmiňovali jsme, že si vláda zahrává s něčím, co se může obrátit proti ní. Možná je to už tady a sociální demokracie si pořídila své přeběhlíky. Zatím nevíme, jestli tomu tak je, ale má to velmi podobné rysy: zelené poslankyně říkají stejně jako pánové Melčák s Pohankou v ČSSD, že se ve SZ nedá diskutovat, že se zrazuje program, a proto musejí hlasovat s konkurencí. Navíc už víme o schůzkách Dany Kuchtové s Jiřím Paroubkem, které naznačují spolupráci.

Jedno už je nyní jasné – rozhodující střet o směřování zelených se blíží. Obě skupiny si už uvědomily, že to takhle nejde dál, protože ztráta podpory veřejnosti nikomu nevyhovuje. Teď jen přemýšlejí, kdy a jak to bude. Výběr „zbraní“ i prostředí může rozhodnout o vítězi.