Hladoví proti radaru
V tradičně pasivním Česku by hnutí Ne základnám, které má zatím za cíl zabránit stavbě amerického radaru v Brdech, mělo vzbudit všeobecnou pozornost.
Politici tomu někdy jakoby nerozumí, ve svobodné společnosti se však obvykle vyplácí snažit se porozumět lidem, kteří proti něčemu protestují. Obrazně se takové protesty dají přirovnat k příznakům nemoci, která ještě nepropukla, už o sobě ale dává vědět. A záleží jen na pacientovi, jestli si toho všimne včas, či nikoliv.
Nakolik je dnes česká společnost ohroženým pacientem, není samozřejmě jisté. V tradičně pasivním Česku by hnutí Ne základnám, které má zatím za cíl zabránit stavbě amerického radaru v Brdech, mělo vzbudit všeobecnou pozornost. Od převratu v roce 1989 tady žádné tak silné a systematicky vedené hnutí odporu nebylo. Teď tu je a hodilo by se, aby nad jeho voláním zbystřili pozornost především jeho názoroví odpůrci. Pokud je pro ně stavba radaru zcela logickým a bezproblémovým krokem na cestě k bezpečné budoucnosti či projevem solidního partnerství, proč to tolik lidí (signatářů výzvy Ne základnám už je sto tisíc) vidí zcela opačně, dokonce se kvůli tomu opevňují na stromech a pořádají cosi jako hladovky? A neformuje se tu – vzhledem k zastoupeným lidem a organizacím – výrazně levicové hnutí, které začne brzdit reformy?
Jako Palach
Hnutí Ne základnám přišlo zpočátku s jednoduchou úvahou: americký radar na sebe přitáhne pozornost možných útočníků, a proto naši bezpečnost nechrání, ale naopak ohrožuje. A také přítomnost amerických vojáků podkopává…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu