Divadelní skauti na hlídce

Primátor Pavel Bém minulý týden náhle radikálně otočil. Pozastaví transformaci pražských divadel, odloží narychlo vypsané konkurzy na jejich ředitele, doplatí rozdíly ve výši grantů a zruší dotaci na vstupenku. Není se čemu divit.

Pro pražskou ODS to totiž v posledních týdnech nevypadalo dobře. Nejde jen o demonstranty na radnici, činila se i politická konkurence: Jan Kaplický se stal Paroubkovým poradcem, manželka lídra opozice Petra obchází s kasičkou a vybírá na stavbu chobotnice. Moderní knihovna náhle oslovila i Jiřího Čunka a ikona ODS Milan Knížák se stal v Paroubkových ústech „intrikánem, zloduchem a zamindrákovaným člověkem“. Šéf ČSSD si dokonce namlouval i ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba, ten však odmítl společné fotografování a Paroubek schůzku odvolal.

Nebylo by strategické podkopávat nečekanou a křehkou úmluvu mezi magistrátem a zástupci kulturní veřejnosti. Je ale nutné ukázat na několik otazníků. Ostatně s oslavami se rozhodli počkat i divadelníci. Jsou jako skauti na hlídce, bdělí a ostražití. Svůj postoj charakterizují slovy „opatrné vyčkávání“.

Sliby chyby

Vypadá to totiž, že primátor Bém s vaničkou vylije i dítě. Spolu s výše zmíněnými kroky chce zrušit i jedinou dobrou věc, kterou zavedl radní Milan Richter: grantovou komisi složenou z odborníků. Není tak jasné, kdo bude do budoucna posuzovat žádosti, kterých se jen letos sešlo přes sedm set. Poradní sbor primátora, jehož jmenování a fungování je závislé čistě na Bémově vůli? Nebo sám primátor?

Mohutný otazník se vznáší také nad tím, proč odmítl odvolat radního Richtera, o kterém nyní i on sám tvrdí, že udělal několik velkých chyb. Drží tak ve funkci očividně zkompromitovaného člověka a tím všechno komplikuje. A třetí otazník: píše se a hovoří o vítězství „neziskovek“. Kde ale zůstali ti druzí? Celá nepovedená reforma grantového systému přece nevypukla kvůli neziskovkám, ale naopak pod nátlakem komerčních divadel. Právě před rokem Petr Kratochvíl z divadla Ta Fantastika pohrozil Česku arbitráží, nato Milan Richter pozastavil běžící grantové řízení a pustil se do svých pokusů. Proč se tedy teď o „ziskovkách“ vůbec nemluví? A proč se neozývají samy?

Minulé pondělí se Pavel Bém a Milan Richter sešli se zástupci neziskových divadel, ještě předtím se však konala schůzka se soukromníky. Zatímco na pozdějším setkání byli přítomni i dva členové poradního sboru primátora, na první pozváni nebyli. Na otázku, zda ví, o čem primátor s Kratochvílem a ostatními jednal, odpovídá jedna z jeho poradkyň Yvona Kreuzmannová: „Netuším.“

Divadelní podnikatelé se tím však netají. Říkají, že i jim primátor nasliboval peníze. A dokonce i úplné zrušení hranice mezi neziskovým a ziskovým sektorem. Což je podivné: právě jejich jasné oddělení bylo totiž jedním z hlavních požadavků petice Za Prahu kulturní, kterou do dnešního dne podepsalo 30 tisíc lidí. Podle Béma ovšem nelze diskriminovat žadatele o granty jen proto, že vydělávají, a proto bude lepší, když si před veřejnými penězi budou všichni rovni: zisknezisk. Komerční divadla si ale budou moci od příštího roku moci poprvé zažádat o čtyřleté granty, ke kterým dříve neměla přístup.

Kupodivu Petr Kratochvíl tím není nadšený: „Šlo mi o principiální řešení, ne o peníze. A nakonec to dopadne tak, že všichni dostaneme jen víc peněz.“ Ke své pozastavené žalobě na stát uvádí: „Počkám si. Pokud bude moje divadlo zase diskriminováno, arbitráž obnovím.“

Sečteno a podtrženo, jsme zase tam, kde jsme byli před rokem, možná i o krok pozadu. Naštěstí to není jediný výsledek pokusů na pražském magistrátu. Ať už sliby dopadnou jakkoli, jedno vítězství je jisté. Česká občanská veřejnost ukázala, že jí záleží na tom, co se chápe pod slovem kultura. Její zástupci dovedli překonat vzájemné nesympatie, zorganizovat se, formulovat požadavky a získat širokou podporu.

A co je nejdůležitější, ani přes dílčí úspěchy neochabují. Jsou připraveni dotáhnout svou věc k jasnému řešení.