Anketa: Měla by státní zástupkyně Renata Vesecká odstoupit ze své funkce?

Alena Winterová

vedoucí katedry občanského práva PF UK

Nejde o otázku právní, ale etickou a mravní. (Pravomocný soudní rozsudek nebo disciplinární rozhodnutí tu zatím není.) Odstoupení z funkce je důsledkem vnitřního přístupu každého, kdo takovou funkci zastává. Je otázkou jeho svědomí, etické a mravní normy. V justici v nejširším smyslu by tato hranice měla být nastavena hodně vysoko. Nejen státní zástupce, ale každý soudce, o vysokých justičních funkcionářích nemluvě, by měl mít na mysli, že cokoli veřejně hovoří proti němu, poškozuje i úřad či funkci, kterou zastává. A podle toho se rozhodnout. V sázce je mnohem víc než jeho osobní postavení.

Radoslav Procházka

ústavní právník, Trnavská univerzita

Neměla. Neprávoplatné rozhodnutí soudu prvního stupně samo o sobě není důvodem k odstoupení, protože se mi nezdá, že by zásadně změnilo vnímání důvěryhodnosti jejího postupu. Pro mnohé, včetně mě, byl ten postup nedůvěryhodný už před tímto rozhodnutím, pro ostatní zůstal důvěryhodný navzdory. Jestliže ona sama cítí důvěru osob, kterým se z výkonu funkce zodpovídá, musí to zatím stačit. Jestliže však bude skutkový základ tvrzení o justiční mafii potvrzený právoplatným rozhodnutím, odkaz na takovouto důvěru se stane bezpředmětným.

Jan Vyklický

člen ústřední rady Mezinárodní asociace soudců

Jako občané bychom měli ve vlastním zájmu dát najevo, že chceme justici, která může a chce pracovat podle zásady „padni komu padni“. Tím spíš, že sílí pokusy vykuků z politiky a různých nátlakových skupin justici vnutit jiný pohled. To je podstata věci a moje odpověď, zatímco kauza Vesecká je zástupný problém.

Robert Fremr

soudce Nejvyššího soudu

Renatu Veseckou jsem vždy vnímal jako osobu, která svou profesionální erudicí a vystupováním image české justice pozdvihovala. V současné době je však její jméno spojováno s opačným trendem. V zájmu zachování prestiže naší justice by si proto otázku svého dalšího setrvání ve funkci měla položit sama. Problémem ovšem je, že v naší zemi se odstoupení automaticky chápe jako doznání viny, zatímco ona se vinnou necítí. Rozhodnout, zda oprávněně, či ne, jsou ale kompetentní jiní než já.