Tahat čerta za ocas

V energetice platí víc než kdekoli jinde paradox nezávislého odborníka. Je-li někdo v tak malé zemi, jako je ta naše, odborníkem, znamená to, že je součástí nějaké profesní hry a že nejspíš sleduje nějaké cíle. Na druhou stranu, pokud prohlásím, že jsem nikdy nevzal žádné peníze od energetických společností a ani neuvažuji o zaměstnání v tomto oboru, znamená to, že sice mohu být poučený a nestranný, ale že – málo platné – zůstávám energetickým laikem.

Shodou okolností jsem však byl poslední dva roky donucen přečíst stovky stránek energetických prognóz a strategií různých evropských a dalších států. Jaký názor si z nich může udělat poučený laik?

Téměř všechny prognózy počítají s tím, že v roce 2030 budeme potřebovat o 30 až 60 procent energie více než dnes. Prognostická shoda je téměř úplná, ale je to tím, že vychází ze stejné či podobné premisy, která vůbec nemusí platit.

Základní vztah mezi ekonomikou a energetikou je dán mnohokrát pozorovaným mechanismem, že pokud roste HDP, roste i spotřeba elektřiny. Výjimky téměř nejsou. Povinností ekonomů je uvažovat v růstových číslech, podobně jako doktoři si nemohou říct, že pacient stejně jednou zemře, tak proč se namáhat. V běžném ekonomickém modelu tedy počítáme s tím, že HDP bude ročně růst nejméně o dejme tomu dvě procenta, což znamená, že spotřeba energií poroste zhruba o jeden a půl procenta; během dalších dvou…