Odhodlané depresivní dítě

Depresivní děti touží po penězích. Takový je název pražského divadelního souboru, který spolu s kamarády v roce 2004 založil filmový režisér a herec Jakub Čermák (1985). Na první pohled temperamentní živý mladík s rozkošatělou dikcí depresivně vůbec nevypadá a na otázku, zda touží po penězích, odpoví: „Pro náš soubor určitě, finanční prostředky máme skrovné. Osobně ne po mnoha, nežiji si špatně, protože dělám věci, které mě baví.“

Narodil se v Praze, kde později maturoval a podle přání svého otce měl zamířit na právnickou fakultu. Představy rodičů jsou jedna věc, touhy a záliby potomků druhá. V případě Jakuba Čermáka se přes koleno naštěstí nelámalo ani nemusel utíkat z domova. Zvítězila moudrá tolerance, neboť rodiče věděli, že syna to od dětství táhne k divadlu.

„Vždy jsem toužil po tom stát se hercem, ale jako kluk jsem ráčkoval, špatně vyslovoval. Vypadalo to, že z mých snů nic nebude, a tak jsem v pubertě začal psát prozaické texty, básně i scénáře,“ vzpomíná na období, kdy ho přijali do Dismanova dětského rozhlasového souboru. Rozhodující však byla práce s Bohnickou divadelní společností. Budoucí student filmové vědy na Filozofické fakultě UK a bakalář filmové režie z FAMU tady získal první profesionální zkušenosti.

Obohatil je o jednoroční divadelní stáž v německém Münsteru, kde se podílel na adaptaci Wagnerovy…