Hra o naději

Austin Ajowi by v Česku platil za drogového dealera. Jeho živností je výroba marihuanových jointů, které pak v přepočtu za tři koruny za kus prodává svým zákazníkům. V chudinském slumu Mathare v keňském Nairobi jsou však měřítka odlišná. „Nějak se živit musím. Jsou takoví, kteří v nouzi kradou, já nic takového nedělám,“ ospravedlňuje se devětadvacetiletý Austin, který ve svých dvanácti letech přišel o oba rodiče.

V jeho slumu žije na jednom hektaru půdy dva a půl tisíce lidí a čtyři sta se jich dělí o jednu toaletu. Žádná práce nedává naději na únik z chudého sousedství, protože jednoduše není na kom vydělat. „Narodil jsem se ve slumu, žiji ve slumu a umřu ve slumu. A jestli je po smrti nějaký život, prožiji jej ve slumu,“ zní přísloví v Mathare.

„Dealer“ Austin se ho proto každé odpoledne pokouší proměnit v lepší místo pro život dětí a puberťáků, na které během dospívání čekají nástrahy v podobě gangů a fetování. Slouží mu k tomu největší vášeň milionů Afričanů – fotbalový míč.

Sport imperialismu a nezávislosti

Fotbal v Africe měl vždycky i jinou než jen sportovní dimenzi. Původně ho sem importovali bílí kolonialisté. Spolu s křesťanskou vírou či třeba soukromým vlastnictvím půdy býval součástí jejich kulturního imperialismu. Koloniální úředníci považovali fotbal za sport, který demonstruje…