Dopisy

Jak svítit a topit zadarmo

Respekt 22/08

Jinak než dřív

Děkuji za článek s apelem na energetickou autonomii. V souvislosti s ním si dovolím upozornit na jistý nepoměr. Jde o to, že se v Respektu ohledně energetických úspor soustředíte čistě na soukromníky. Co mi ale chybí, je apel na stát a obce, aby se k energetickým úsporám připojily. Z vlastní praxe vím, že obce nemají zájem o kvalitní projekty zohledňující i budoucí provozní náklady plánovaných staveb. Takový projekt vyžaduje kvalitní specialisty na vnitřní prostředí a aspoň základní ochotu nechat věci navrhnout jinak, než jak se to dělalo předchozích 50 let. Jenže každý úředník prostě raději vybere nejlevnější projekt a nejlevnější stavební firmu a to, že pak třeba bude mít nejvyšší provozní náklady, pomine. Podle toho ho aktuálně nikdo nehodnotí.

Ing. arch. Petr Lešek

Bůh trýzně

Respekt 22/08

Co jste to otiskli?

Vážení, s údivem jsem si přečetl článek Petera Singera Bůh trýzně?. S údivem nad tím, jaké nic jste otiskli.

Pan Singer lže hned první větou. Křesťané se totiž nedomnívají, že žijeme ve světě stvořeném Bohem všemohoucím, vševědoucím a veskrze dobrým. Křesťané, stejně jako židé či muslimové, pochopitelně vědí, že podstata boží existence je nevýslovná a rozhodně ji nelze zaškatulkovat do jakýchkoliv přívlastků lidské řeči. Pan Singer si přeje jakéhosi veskrze dobrého pámbíčka, který by ze světa odstranil utrpení a bolest, přitom se neobtěžuje byť jen náznakem definovat pojmy, s nimiž šermuje: Co je utrpení? Co je bolest? Co je dobro? Co je zlo?; v odpověď stačí ocitovat starého dobrého Hérakleita, který „káral toho, kdo napsal: ,Kéž by zahynul svár mezi bohy i mezi lidmi.‘ Vždyť bez vysokého a nízkého tónu by nebyl souzvuk a bez samce a samice, kteří představují protiklady, by nebyly živé bytosti.“

Stačí letmo domyslet tuto Hérakleitovu myšlenku a celá Singerova konstrukce se hroutí v bahnisku užvaněné tuposti.

Hynek Bouchal, Služátky

Minulý týden

Respekt 23/08

Na slovech záleží

Vážení, ve své pravidelné rubrice na straně 66 píšete, že „…úřady se konečně rozhodly postavit pomník hrdinům, kteří v roce 1942 spáchali atentát na Heydricha“.

Citované sousloví je převzetím protektorátních oficiálních a tiskových nadávek. „Spáchat“ lze trestný čin či jinou ohavnost. A „atentát“ je pojem dosti podobný, jen směřovaný na významnějšího činitele, než je veřejně neznámý občan. Zabití R. Heydricha byl totiž podle všech možných hledisek vojenský útok na generála nepřátelské mocnosti. Čili ti mladí muži, Valčík, Gabčík, Opálka a další, provedli vojenský útok na nepřítele. Úspěšný. O „atentátu“ a „spáchání“ nemůže být ani slovo.

Úvahy, jak velmi nám, jejich spoluobčanům, našim rodičům a spolehlivě i následujícím generacím pomohl jejich úspěšný plán, je jistě možné vést. Nikdy ale nelze bezmyšlenkovitě použít ve slušném textu protektorátní nadávky. Není ani omluvou, jak často se tato ponižující slova vyskytují v jiných textech.

Prosím proto o krátký text, uvádějící slovy operaci Československé armády z roku 1942 na přiměřenou míru. Ti chlapci – i my – si to vskutku zasloužíme.

Dozajista není pomníkem jen kámen nebo bronz, pomníkem jejich statečnosti je naše neblátivé myšlení o jejich činech. Správné a přesné.

Petr Vavroch