Zápotocký měl sloní uši

Zajímá mě příběh jako celek. Proto se nedokážu vztahovat k přítomnosti, to, co se děje právě teď, je totiž zatím přirozeně bez pointy.“ Malíř Tomáš Císařovský (1962) se raději obrací do minulosti. Není to ovšem žádný staromilec. Své historické výjevy sice označuje za „prodestilovanou realitu“, ale při destilování ze skutečnosti neodstraňuje tíživé vzpomínky, aby je nahradil shovívavým sentimentem. Spíš naopak.

V pražské Galerii České pojišťovny nyní vystavuje svá plátna věnovaná despotům, kterým během 20. století prošlo rukama Československo. Císařovský říká, že se mu cyklus Plná moc maloval neobyčejně těžce. A že se těší, jak si teď oddychne při práci na výjevech ze své nedávné cesty po Islandu.

Zvuk plechových poklic

Heydrich běží ulicí kolem opadaných poklic z kol svého mercedesu a soudě podle krkolomného úhlu jeho levé nohy ho v příští vteřině čeká nevyhnutelný pád. Goebbels se samolibým úsměvem vyhlíží z Rudolfina a těší se na večer s Lídou Baarovou. Hácha ve vycházkovém obleku hledá houby, košík má zatím prázdný. Zápotocký juchá na tancovačce se svou ženou, až se mu plácají ušní boltce. Husák drží za slechy uloveného zajíce, v druhé ruce má nezapálenou cigaretu.

„Nejsem historik ani žurnalista. Vlastně se ani tak nezabývám historií jako pamětí. Heydrichův obraz třeba vznikl na základě vzpomínky svědka atentátu,…