V době auditů

Ještě nikdy nebylo tak jednoduché změřit kvalitu vědce jako dnes. Stačí si zajistit přístup do celosvětové databáze Web of Science a naťukat jméno. Během několika sekund se objeví seznam publikací dotyčného badatele. Měří se přitom nejen počet článků, ale i význam příslušných odborných časopisů, který se určuje takzvaným impakt faktorem. Toto číslo zhruba řečeno udává, kolikrát za rok je v průměru citován článek v daném časopise. Jeho výše závisí nejen na kvalitě časopisu, ale i na šíři záběru a velikosti čtenářské obce. Nejlepší domácí časopisy tak mají faktor kolem jedné, zatímco slušná světová periodika se pohybují mezi dvěma a deseti a prestižní Science a Nature dosahují hodnoty zhruba třicet.

Z databáze lze také lehce zjistit, kolikrát byl daný vědec citován v publikacích svých kolegů. Z toho vychází nový, nedávno zavedený způsob hodnocení – takzvaný Hirschův index. Autor této metody, americký fyzik Hirsch, uvádí, že index kolem 12 by měl stačit na docentské a index přes 18 na profesorské místo na dobré univerzitě. A číslo větší než 40 by už mělo signalizovat zcela výjimečnou vědeckou osobnost.

Badatele, kteří mají tak vysoký Hirschův index a působí v Česku, lze spočítat na prstech jedné ruky. Na americký profesorský standard jich už dosáhne víc, ale stále to bude jen několik desítek. Nejlepší cestou, jak zlepšit hodnocení domácích vědců i odborných časopisů, je přitáhnout mladé badatele, ať už Čechy či cizince, kteří se školí na nejlepších zahraničních univerzitách. Jde jen o to nabídnout jim slušné podmínky k nezávislému bádání a nebát se, že těm starším pak třeba vědecky přerostou přes hlavu.

Jsou ale velké počty publikací a citací opravdu neklamnou známkou skvělého badatele? Pokud by tomu tak bylo, pak lze posuzování vědecké práce plně svěřit libovolnému ministerskému úředníkovi s přístupem na síť. Ve skutečnosti jsou pro excelenci v dnešním vědeckém světě publikační aktivita a citační ohlas podmínkou nutnou, ale nikoli postačující.

Systém hodnocení vědců se v Česku nyní mění, počty publikací a citací hrají stále významnější roli. Zásada, že vědci by měli být hodnoceni úředníky podle své publikační aktivity, je nutná a správná; vědecká genialita však znamená víc než tisíce citací. Nelze ji tak lehce uchopit a změřit, ale mezinárodní vědecká komunita ji dokáže rozpoznat. Uznání od kolegů po celém světě a nakonec i badatelův vlastní dobrý pocit tak zůstávají důležité i v době úřednických auditů.