Soud nad Bohem
Elie Wiesel napsal hru Šamhorodský proces. V české premiéře ji uvedlo brněnské Divadlo U stolu, známé a výjimečné nekompromisně existenciálním repertoárem.
Začíná to jako chasidská anekdota: Setkali se tři rabíni… Nebýt toho místa: Setkali se tři rabíni v koncentračním táboře. A zatímco se nad nimi převaloval zápach páleného masa, snažili se zapojit všechnu svou učenost a zbožnost, aby pochopili, proč to Bůh dopouští. Mladík číslo A-7713, pozdější nositel Nobelovy ceny za mír a světoznámý spisovatel Elie Wiesel (1928), tam byl s nimi. O třicet let později ho situace inspirovala k napsání hry Šamhorodský proces. V české premiéře ji uvedlo brněnské Divadlo U stolu, známé a výjimečné nekompromisně existenciálním repertoárem.
Drama vlastně řeší otázku starou jak samo monoteistické náboženství: existuje-li Bůh, všemohoucí, dokonalý a spravedlivý, odkud se pak bere zlo? Zkušenost holocaustu tázavou výčitku opatřila šesti miliony vykřičníků. Nebo jak to zazní ve hře: „Noc křičí a její výkřiky se mění ve hvězdy.“
Odsouzen v nepřítomnosti
Podobně jako v jeho nejznámějším prozaickém textu Noc, ani v Šamhorodském procesu Wieselova síla nespočívá v expresivním poukazování na hrůzy vraždění. „Viděla jsem všechno a nevím nic,“ říká naopak jedna z postav. Šamhorodský proces se ani neodehrává přímo v koncentračním táboře, ale ve vesnici, kterou postihl pogrom.
O svátku Purim sem přijíždějí herci, aby sehráli tradiční rozpustilou hru, purim spiel. Najdou jediného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu