Otevřít, nebo zavřít

Představitelé slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN) si na začátku roku svou práci pochvalovali. Neomezený přístup pro veřejnost totiž v roce 2007 zvýšil počet zájemců o informace z archivů komunistické rozvědky. Historici tehdy asi netušili, že si tím vystavují rozsudek politické smrti. Hned v dubnu vládní Slovenská národní strana (SNS) navrhla ÚPN zrušit. V prvním kole neuspěla, ale její představitelé teď navrhují alespoň novelizaci zákona, který by omezil činnost úřadu. Slovenská zkušenost ukazuje, co může v budoucnu hrozit i českému Ústavu pro studium totalitních režimů, který současná česká opozice odmítá.

Záminka pro zneškodnění ÚPN je netypická. Začátkem dubna přinesla komerční televize Markíza zprávu, že se podle archivů StB v roce 1971 tehdy sedmnáctiletý dnešní šéf SNS Ján Slota podílel na vykradení obchodu s textilem. S partou svých kompliců potom překročil hranici do Rakouska a po několika dnech se vrátil zpět do Československa. Tyto informace prý vyplývají ze spisu, který StB vedla na Slotova otce, registrovaného agenta. Slota mladší tehdy prý dostal podmíněný trest za nelegální opuštění republiky, avšak za údajné krádeže nebyl ani obžalovaný a později vystudoval báňskou vysokou školu.

Několik dní po zveřejnění této informace přinesli poslanci SNS včetně Jána Sloty do parlamentu podnět na zrušení ÚPN, protože „ústav přestal plnit svoji veřejnoprávní funkci“. K iniciativě se připojil i Vladimír Mečiar. Záměr těchto dvou členů vládní koalice však ztroskotal na odporu třetího, nejsilnějšího člena vlády, strany Smer premiéra Roberta Fica. Ne že by Ficovi na zveřejňování osob, které si zadaly s totalitním režimem, zvlášť záleželo, za existenci ústavu se však postavili někteří prominenti Smeru, například místopředseda vlády, historik Dušan Čaplovič nebo „ideolog“ strany Boris Zala. Sám Fico celou kauzu komentoval slovy, že mezi jeho prioritami je ÚPN „až někde na třicátém místě“.

Hrátky s archivem

ÚPN byl životním dílem disidenta a federálního ministra vnitra Jána Langoše, který byl také jeho prvním ředitelem. V roce svého vzniku 2003 byl ústav považovaný za tečku za devadesátými léty, které se na Slovensku nesly ve znamení Mečiarových vlád.

Mečiar otevřel dveře do politiky všem estébákům, agentům i profesionálům. Z úsilí Slováků podívat se bez bázně na svou minulost se brzy může stát jen krátká epizoda.Vrcholem bylo jejich ovládnutí tajné služby SIS, která potom pracovala podle vzoru StB. Na politickou objednávku sledovala opozici a novináře a v srpnu 1995 se dokonce podílela na únosu syna Mečiarova oponenta, prezidenta Michala Kováče. Ten stejný Mečiar zároveň využíval informace z estébáckých archivů, ke kterým měl sám přístup, proti svým rivalům i kolegům. Dobře věděl, že veřejnost i přes politiku „tlustých čar“ minulost stále zajímá.

V postmečiarovských časech vlády Mikuláše Dzurindy nebylo pochyb, že bude lepší, když bude svazky podle německého a polského vzoru spravovat jediná nezávislá instituce.

Jenže ani tak to neměl Langoš lehké. Byl sice zastánce „totální otevřenosti“ archivů pro veřejnost, ale politici dostali strach, že se média na spisy vrhnou. Vynutili si tedy, aby do svazků příslušníků StB mohli nahlížet jen ti, o nichž je v nich zmínka (zákon už ale nebránil člověku, který „svůj“ spis našel, ho zveřejnit). I tak se na veřejnost dostalo několik zajímavých případů a ÚPN také zveřejnil na internetu databázi registru svazků agentů StB a dalších kategorií.

Studnice informací i špíny

V červnu 2006 zahynul Ján Langoš při autonehodě a ve volbách zvítězil Ficův Smer, který do vlády pozval Slotovu SNS a Mečiarovo HZDS. Langošovým nástupcem se stal mladý historik Ivan Petranský, jehož nominovala SNS. Zpočátku to vypadalo tak, že právě on se má stát hrobařem ÚPN, anebo že přinejmenším utlumí činnost ústavu.

Petranský však byl pro SNS velkým zklamáním, protože právě pod jeho vedením ÚPN otevřel své archivy ještě víc než za Langoše (Petranský zpřístupnil spisy StB jakémukoli zájemci s odvoláním se na zákon o archivnictví, který to umožňuje). Tak se dostali k příběhu mladého Jána Sloty novináři z televize Markíza. Petranský své rozhodnutí obhajuje jako historik: „Je potřeba si uvědomit, že kdyby se materiály zpřístupňovaly jen těm, kterých se týkají, tak by to byl konec veškerého vědeckého bádání v archivech ÚPN,“ řekl deníku Sme.

Spor o to, zda smí ÚPN zpřístupňovat spisy komukoli, vedl tedy k podnětu SNS zrušit ústav jako takový. Když neuspěla, přichází s novou iniciativou, jejímž cílem bude novelou zákona zavřít archivy na zámek a dostat je pod svou kontrolu. V této snaze ji určitě podpoří Mečiarovo HZDS a je možné, že Smer se přidá. Za několik měsíců se tak může z velkolepého úsilí Slováků podívat se bez bázně na svou minulost stát jen krátká, zapomenutá epizoda.

Autor pracuje ve slovenském týdeníku Žurnál.