Anketa: Zletilý syn ministra Římana zranil nožem spolužáka, který ho žádal, aby se ztišil. Jde o privátní, nebo veřejnou věc?

Jiřina Šiklová

socioložka

Každý člověk už tím, že vstupuje do politiky, stává se veřejnou osobou. Musí počítat s tím, že bude ve středu pozornosti a bude hodnocen a odsuzován více než ostatní a že toto se vztahuje i na členy jeho rodiny. Jeho rodina nemůže za to, že se jeden jejich člen takto rozhodl, a že proto jsou všichni vydáni kritice i pomluvám. Ale tuto skutečnost nezměníme. Proto by politik, v tomto případě ministr Říman, měl sám za sebe vystoupit a k přečinu svého syna se vyjádřit. V jiné společnosti by tento postup byl asi samozřejmostí. Snad bude jednou taky u nás.

Vladimíra Dvořáková

politoložka

Jsem zastáncem jisté míry ochrany soukromí politiků a jejich rodinných příslušníků. Nepovažuji za nutné, aby se pan ministr k dané věci jakkoli vyjadřoval. Za věc veřejného zájmu bych to považovala jen tehdy, pokud by docházelo k jakýmkoli politickým tlakům, které by se snažily ovlivňovat vyšetřování daného případu. To jest, zájem novinářů by se neměl soustřeďovat na pana Římana a jeho interpretaci celé kauzy, ale na to, zda je postup vyšetřování v souladu se zákonem a předpisy.

Jan Kubáček

politolog

Jde o přečin privátní, avšak stále žijeme v době, kdy je pro mnohé občany vrcholný politik inspirací. Proto by měl ministr Říman v této kauze vystupovat příkladně a trvat na rychlém a jednoznačném vyšetření, přijmout odpovědnost blízkého, průběžný vývoj kauzy zveřejňovat a zasadit se o to, aby se takovéto činy eliminovaly, obzvláště mezi mladými lidmi. Více udělat nemůže. Veřejností bude posuzován za míru otevřenosti, kterou k tomuto případu zaujme. Pak se toto jednání může stát sympatickým precedentem, který mnohé prozradí i o charakteru politika a stane se inspirativním příkladem.

Jindřich Šídlo

novinář

Ministr Říman za svého dospělého syna a jeho chování nezodpovídá a čin, kterého se měl Říman jr. dopustit, nijak nesouvisí s výkonem funkce ministra průmyslu a obchodu, člena vlády a poslance. Pokud ministr Říman nechce celou věc komentovat, má na to právo. Bylo by jednoduché poradit mu, aby se přece jen k celé věci nějak vyjádřil (mohl by mít možná aspoň trochu klid od bulváru), ale to se dobře říká v okamžiku, kdy máme to štěstí, že nás naše děti takové zkoušce nevystavily. Případ by samozřejmě nabral jiné obrátky, kdyby se ministr pokusil vyšetřování svého syna nějak ovlivnit. Nic takového ale není známo.