Pyšná a bezohledná Praha
Po 18 letech od ustanovení demokratických poměrů nemá Praha vnitřní ani vnější dopravní okruh. Od absence těchto zcela základních perimetrů se pak odvíjejí takřka všechny problémy ovlivňující tragický každodenní stav, čerstvě a obzvlášť zle třeba na Letné.
Ivo Mathé
(1951) byl prvním generálním ředitelem České televize, a to v letech 1992–1998, zároveň působil jako viceprezident European Broadcasting Union (EBU). Po odchodu z ČT se stal vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, kde setrval do roku 2003. Do ledna 2008 byl rektorem Akademie múzických umění.
Na vedení Prahy se řítí ze všech stran důsledky mnoha neučiněných či špatných rozhodnutí z různých období předešlých let. Záměrně nepoužívám sousloví „hlavní město Praha“. Je nabubřelé, pragocentrické a vyhlíží směšně, např. Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy, zkratka ZZSHMP.
Pocit být „hlavní“ asi samočinně napomohl míře zanedbání, s níž se v zahraničních i menších českých městech vypořádali dřív. Po 18 letech od ustanovení demokratických poměrů nemá Praha vnitřní ani vnější dopravní okruh. Od absence těchto zcela základních perimetrů se pak odvíjejí takřka všechny problémy ovlivňující tragický každodenní stav, čerstvě a obzvlášť zle třeba na Letné. Restrikce snad mohou pomoci dočasně, ale vždy jsou namířeny proti občanům, hostům i turistům. Tudíž proti všem těm, kteří hradí činnost městských orgánů. Nadšeně sdělovat, kde všude se bude platit za parkování, kde za zastavení a kam bude zpoplatněn pouhý vjezd, patří k autoritativním metodám vládnutí, vždy iritujícím. Zejména když si sami „vyvolení“ většinu výhod, spíše však práv ostatních občanů, ostentativně ponechávají.
Krize zastupitelské demokracie
Státní, regionální i městské struktury bývají zřízeny ke službě občanům, veřejnosti. Tento axiom je u nás nejen zpochybňován, ale vyvracen. Ti, kteří jsou k výkonu takových povinností zvoleni, povoláni a slušně za ně placeni, zaměňují své povinnosti za zásluhy.
Jako by sama dlouhodobě nezvládnutá dopravní strategie se všemi konsekvencemi nestačila, vedení města zašmodrchalo dotační systém životodárného fenoménu Prahy: kultury. Jakkoli je termín „kulturní politika“ zdiskreditován komunistickým slovníkem, Praze chybí.
Navíc si město neporadilo se sprejery, nepořádkem, špínou, vzrostlou trávou ani na prestižních místech, věčně rozkopanými chodníky, pouličními krádežemi a lupiči v taxi, o nichž se píše v bedekrech. Městská policie již nehoní kapsáře a osoby předstírající nouzi, ale zvolila to snazší. Drahými přístroji a odtahovými vozy pronásleduje řidiče-občany kvůli novým a novým obstrukcím.
Město podporuje stavby se zábory zvíci rozměrů zázemí pro ražení lamanšského tunelu, dokonce přímo na Václavském náměstí či v blízkém parku. V Praze 6 se budou stavět paralelní podzemní dráhy, v dnešních cenách asi za 40 miliard. Zároveň vedení Prahy zpochybňuje novou budovu Národní knihovny, pro kterou veřejně určilo a přislíbilo pozemek. Další předzvěst vytlačení univerzit, duše každého rozumného historického města, na periferii? Perspektiva strahovských kolejí tomu napovídá.
Stav překrásného města je svízelný. Zasloužil by si méně intrik a politikaření, redukci koníčků, skromnost, pokoru, imunitu před betonářskou lobby a různými podvodníčky, méně velkých slov a víc každodenní mravenčí práce. Třeba nad koncem nejdražších taxikářů v Evropě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
