Pohled z klece
Uplatněním „rozumného důvodu“ vznikla šedá právní zóna, která nabízí rychlý závěr: špatné zacházení se zvířaty je problémem vědy a komerce. Nicméně ze soudních žalob vyplývá zdánlivý paradox, že naprostá většina případů týrání zvířat se týká soukromých domácností.
Cord Riechelmann
(1960) je biolog, žije v Berlíně. Jeho poslední kniha má název Zvířata ve velkoměstě, je také autorem knihy Bestiář – zoo jako svět, svět jako zoo.
V mediálním zpracování smrti zvířat je cosi zvláštního. Ještě nedávno fotografie každé mrtvé labutě či kachny na břehu vesnického rybníku obletěla svět jako jakási trofej ve formě obrazu. Bylo to v době takzvané hrozby ptačí chřipky a mrtví ptáci se stali symbolem infikovaného těla jako hrozby pro lidstvo. Nikdo ty jednotlivé ptáky nelitoval. Ale ochranářský instinkt nevzbudily ani fotografie preventivního masového vybíjení kachen či slepic na titulních stranách novin.
Je kuriózní, že dnes ta samá média postupují zcela opačně v kauze usmrcení mláďat lvů v berlínské zoologické zahradě. Najednou pohled na tři usmrcená – a jak se zdůrazňuje – zdravá lvíčata vyvolává šok a podezření z týrání zvířat. Noviny otiskují fotografie mláďat s otázkou: „Taková rozkošná lvíčata usmrtila injekce?“
Otázka je to legitimní, nicméně dokázal bych si podobnou otázku představit i v případě těch kachen a slepic. Podobně si dokážu představit otázku, jestli je v souladu s právem na ochranu zvířat fakt, že je držíme v celách připomínajících rakve. Anebo také: je v souladu s právem, že „jejich základní životní potřeby ubíjíme chemickým pendrekem“? Takto se už v roce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
