Zmatek v lidských hlavách

Na první pohled se tu nic zvláštního neděje. Nebo lépe řečeno nic konkrétně zvláštního. Náhradní služba Miroslava Drábka (1968) je hutným verbálním gulášem, kde se nesourodé hlasy neustále vrství, překrývají. „Mně se líbí Mikulášek, protože chlastá a má smysl pro humor.“ Chlupáč: „Není nad scénku vyplutí.“ Urban: „Přístup ke kanceláři, protože v ní vypadáte jako taková malá rodinka.“ Jiřina: „Já mám rád scénu v bordelu!“ Jirous: „Fotbal!“ Bogana: „Scéna s Vaňkem, když chce vystoupit z lodi, a ostatní ho nepustí zpátky domů.“

Tyto krátké cáry a střípky řeči čtenáři brzy naznačí, že jde o zkoušku divadelní hry amatérské herecké party. Obsah představení není důležitý, tak jako scéna, kde budou vystupovat. Z textu je patrné, že nejde o klasický divadelní soubor se svým sálem. Zkouší se i hraje všude, kde je to možné.

Jednu z podstat divadelního světa to však nemění. I v rámci tohoto zvláštního ansámblu se totiž intrikuje kvůli rolím, pomlouvá se, nadává, práská dveřmi, lež střídá pokrytectví, slzy vzteku se rychle mění v naději, ve sny o lepší budoucnosti. A všichni současně touží hrát toto divadlo, podílet se na něm, být při tom. Analogii se životem se čtenář nevyhne. Ostatně Drábkova kniha začíná manifestem o obecných lidských vlastnostech, touhách i obavách.