Přinášíme, co tu chybělo
Fenomén kněžích – cizinců, kteří do ateistických Čech začali přicházet záhy po revoluci.
Po každé bohoslužbě stojí u vrat kostela svatého Tomáše v Praze na Malé Straně pomenší usměvavý muž a s každým si podá ruku na rozloučenou. Je to Juan Provecho, španělský farář, který ještě před chvílí stál u oltáře. Je-li neděle, velká část farníků nemíří z kostela přímo domů, ale do přilehlého kláštera, kde otec Provecho pořádá pravidelné čajové dýchánky. „Víte, víra je hlavně společenství. To tady, mám pocit, chybělo,“ vysvětluje lámanou češtinou nadšeným hlasem sedmatřicetiletý kněz. Jeho misie je ukázkou fenoménu, na který Češi od začátku nahlíželi s jistou nedůvěrou. Fenoménu kněžích – cizinců, kteří do ateistických Čech začali přicházet záhy po revoluci. Dnes jsou jich tu necelé dvě stovky, s náboženským chladem sice nijak zvlášť nepohnuli, jejich farnostem se však daří.
Vybavil se mi Zetor
Předchůdce Juana Provecha na Malé Straně byl ze staré školy – v kostele měl hlavní slovo a farníci byli pouze posluchači. Setkávání jindy než při mších se nepraktikovalo. Právě to se nový farář rozhodl změnit. Zpočátku se farníci ostýchali, dnes už občas nevystačí židle a někdejší řeholnická jídelna bývá plná – přichází padesát lidí nebo i víc. Společnost je poměrně různorodá. Kromě pití čaje se tu vedou neformální hovory o víře, co koho potkalo nebo čeká.
„Otec Juan je vtipný, přátelský, a především ho zajímají…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu