Poetický útok na klišé

„Když najednou zmizí společenský systém, ve kterém jste vyrostli, můžete sami sebe znovu vytvořit,“ prohlásila spisovatelka Antje Rávic Strubel (1974). Se stvořením sebe sama souvisí slovansky znějící slovo, které si autorka vsunula mezi své jméno a příjmení. C na konci se čte jako k a oním Rávikem se prý Antje stává, když píše.

Hra s identitou nabývá zásadní roli i v knize Chladnější vrstvy vzduchu, předposledním z šesti románů (první přeložený do češtiny), jež rodačka z Postupimi, která vyrůstala ve východoněmeckém industriálním městě Ludwigsfelde, napsala. Stylisticky vyzrálý a myšlenkově velice čerstvý román je především výzvou k pokusu o vymanění se ze zatuhlých a nepříjemně lepkavých vrstev každodenní skutečnosti. Je snahou po úniku do úrovní, kde vane svěží vzduch, kde věci a lidé získávají nová neopotřebovaná jména a s nimi i nevinnost.

Popis zápasu

Autorka útočí na klišé (ve vztazích, ve vnímání, v myšlení) za pomoci poezie. Cesta k novému prožitku světa je vydlážděna slovy, ale nejvyšší stupeň iniciace představuje tělo. „Své tělo jste zabalila do slov a já ho teď nosím s sebou,“ říká hlavní hrdinka knihy, třicetiletá Anja. Pracuje jako členka týmu, který zajišťuje provoz letního vodáckého tábora ve Švédsku, v magické přímořské krajině s jezery. Majitel projektu rekrutuje své zaměstnance z bývalé NDR.…