Od kolotočů do filharmonie

Tři roky studoval na kuchaře a číšníka. Dnes však vaří leda s kapelou na pódiu. A partitury servíruje rovnou celému orchestru. Nejen v hudbě má František Chaloupka (1981) víc tváří. Frontman kapely Koistinen vypadá na pódiu jako kříženec Van Gogha s prototypem romantického básníka: má v sobě cosi z té ničemné křehkosti, kterou po romanticích podědili rockoví zpěváci. A vedle toho také zakřiknutost, o kterou rezonuje i ten nejhlasitější řev do mikrofonu. „Už jsem někde řekl, že jsem introvert s výrazně extrovertními sklony,“ komentuje to s úšklebkem.

Introvert František Chaloupka komponuje vážnou hudbu a jeho extrovertní alter ego Iszek Baraque zpívá v rockové kapele. Ta je unikátní tím, že i další dva ze čtyř členů jsou vystudovaní skladatelé, kteří si tu pouze odskakují od oper, mší a kantát; slyšet je to třeba na barokizujícím klavíru Vojtěcha Dlaska. „Ale celá ta situace na pódiu je vlastně surreálná. Život tě nikdy nehodí na pódium. V obchodě se po tobě lidi možná podívají, ale nemá to žádný kontext. Kdežto na jevišti, které je ohraničené, všechno získává význam, každé gesto, pohyb, oblečení a lidi najednou reagují. Ale zároveň jsi tam chycený jako lev v kleci,“ vysvětluje Chaloupka, co ho baví na populární hudbě.

Jeho příběh vypadá, jako by vypadl z Romance pro křídlovku: pochází z kolotočářské rodiny, která až do jeho šesti let…