Láska na první výstřel 1934

Frank Hamer věděl, že tuhle příležitost nesmí propást. Kdykoli předtím ti dva dostali šanci uniknout, využili jí. Takže tentokrát žádné varování, žádné „ruce vzhůru“, žádné pokusy o zatčení. Když se ono květnové ráno na odlehlé silnici v Louisianě vylouplo auto se dvěma nejhledanějšími desperáty Středozápadu, vydal texaský policista svým mužům schovaným podél cesty rozkaz spustit ostrou palbu. Štěkot automatických zbraní po chvíli utichl a ve fordce rozstřílené jak řešeto se právě zrodil nejromantičtější mýtus amerického podsvětí. Bonnie a Clyde vydechli naposledy.

Živého mě nedostanou

„Viděl jsem ji padat z otevřených dveří, tu krásnou a drobnou dívku,“ vzpomínal později jeden ze zasahujících policistů Ted Hinton. „A navzdory všudypřítomnému smradu střelného prachu jsem ucítil lehkou vůni jejího parfému.“ Byly to pro něj krušné chvíle. O pár let dříve chodíval na kávu do baru, kde Bonnie Parkerová pracovala jako servírka. Pokukoval po ní a ona si ho vážila, protože ji na rozdíl od ostatních mužů nečastoval oplzlými poznámkami.

Jenže pak krásná, sotva dvacetiletá číšnice potkala Clydea Barrowa. Oba měli za sebou chudé dětství, on navíc i první konflikty se zákonem a v duši pořádný vztek na celý svět. Když se za loupežné přepadení dostal do nejtvrdší texaské věznice, zažil tu bití od dozorců i vynucený homosexuální sex se spoluvězni. Zapřísáhl se, že za mřížemi už neskončí – příště ho živého nedostanou.

Legenda, zvěčněná v 60. letech slavným filmem Arthura Penna, samozřejmě příběh krvavých zabijáků v mnohém přikrášlila, ale v jednom nelhala – Bonnie a Clyde, to byla láska na první pohled. Barrow měl brzy na krku zatykač za vraždu a jistou vyhlídku na elektrické křeslo, zamilovaná dívka se přesto rozhodla sdílet s ním osud štvance. Nikdy se nehádali a žili jeden pro druhého. Dali dohromady menší gang, přepadali benzinové pumpy, obchody a banky. V časech, kdy ještě nebyla ve Spojených státech tak aktivní federální policie, zvolili úspěšnou strategii – loupit v příhraničních městech a pak rychle ujet do sousedního státu, kam za nimi místní šerif nemohl. Jenže právě tenhle systém se jim stal nakonec osudným.

Povolejte Hamera

Když se Barrowův gang jednou musel prostřílet policejním obklíčením z pronajatého domu, zanechal po sobě ve spěchu fotografie, na nichž desperáti pózovali před ukradenými auty, a také básně, které Bonnie psala už od dětství. Obojí nadšeně přetiskly noviny a z psanců se brzy stali svého druhu hrdinové. Roli v tom samozřejmě hrála přítomnost krásné ženy v gangu, ale především tíživá atmosféra hospodářské krize. Zbídačená Amerika toužila po svém Robinu Hoodovi, jenž by mocným vrátil to, co způsobili obyčejným lidem. „Mnoho lidí cítilo, že velký byznys a vládní úředníci zneužili kapitalistický systém,“ píše ve své knize o gangsterské dvojici E. R. Milner, „a teď tu byli Bonnie a Clyde, aby vrátili úder.“

Jánošíkovský mýtus měl ovšem svůj rub. Clyde Barrow v obavách, aby neskončil znovu za mřížemi, nikdy dlouho neváhal, než sáhl po revolveru, takže gang po sobě nechával mnoho mrtvých policistů i civilistů. Úřadům docházela trpělivost a povolali do akce penzionovaného kapitána texaských Rangers Franka Hamera, jenž proslul coby vynikající stopař a lovec desperátů. Hamer dal dohromady pátrací tým a chvíli si lámal hlavu nad mapou, až v řádění Barrowova gangu objevil systém. Bonnie a Clyde cestovali Středozápadem podle určité logiky a čas od času se vraceli domů tajně navštívit své příbuzné.

Život na útěku byl stále těžší. Tváře psanců znal každý z novin a koupit si sendviče nebo dát šaty do čistírny pro ně představovalo zásadní problém. Několik divokých přestřelek přineslo první zranění, ale návštěva lékaře se jevila příliš riskantní. Kradené auto plné zbraní znamenalo potíže při každém setkání s cizinci. A vleklá hospodářská krize navíc dovedla řadu obchodníků k bankrotu, takže už skoro nebylo koho okrádat. Smyčka kapitána Hamera se utahovala stále těsněji, až z ní nebylo úniku. Dvacátého třetího května 1934 cesta Bonnie a Clydea skončila střelbou na opuštěné silnici v Louisianě. Koroner prý z jejich těl vytáhl přes padesát kulek.

Romantické peklo

Hamerův závěrečný zásah dodnes vyvolává řadu pochybností. Policisté nedokázali místo střelby ohlídat, takže se tu shromáždila řada zvědavců, aby si vzali kousek zkrvavených šatů nebo střepů z auta jako suvenýr. Sporným momentem celé akce byla záměrná smrt Bonnie Parkerové. Ačkoli v povědomí dodnes žije coby aktivní polovina gangsterského dua, nikdy se neprokázalo, že by zabíjela, dokonce ani, že by po někom střílela. Většinu ze 14 vražd měl na svědomí Barrow, zbytek další muži z gangu.

Příběh Bonnie a Clydea se stal americkým národním mýtem a jeho hrdinové dnes spolu s Jimem Morrisonem nebo Jamesem Deanem dodávají lesk rčení, podle nějž je lepší shořet než vyhasnout. Podle všeho si ale při tom hoření mnoho radosti neužili. V roce 1968 promluvil bývalý člen gangu W. D. Jones, který s milenci prožil většinu kriminálních dobrodružství. V rozhovoru pro Playboy popsal život Bonnie a Clydea jako velmi frustrující a čím dál zoufalejší cestu k tragickému konci. „Ve filmu to všechno vypadá takové okouzlující,“ řekl bývalý pistolník. „Když jsem na něm ale byl v kině, řekl jsem dospívajícím klukům, kteří seděli vedle mě: Věřte starýmu chlapovi, kterej byl přitom. Bylo to peklo. Jediné vysvětlení, jak jsem to mohl přežít, je, že na mě dával pozor sám pánbůh. Ale na to se nemůžete spoléhat.“