Čaj, který má méně ohně

Na jaře se zazelená Petřín, ale také kopce porostlé čajovníkem. A nastane doba pro sběr křehkých, ještě nerozvinutých lístků, porostlých bílými chloupky, které si zaslouží něžné zacházení. Nechají se tudíž opatrně usušit a vznikne takzvaný bílý čaj. Jelikož díky pozvolnému sušení má v sobě „nejméně ohně“, obsahuje ze všech čajů nejvíc přírodních blahodárných látek. Což je zpráva, která ustaraným marketingovým pracovníkům přinesla úlevu srovnatelnou s věčným vyvanutím.

Jedna věc je totiž trápí. Ačkoliv britští, američtí a všichni ostatní vědci přinášejí další a další studie o tom, že „lidé, kteří pijí pravidelně čaj, žijí déle“ (mají pevnější kyčle, lepší paměť a tak dál), obchody nerostou, jak by měly.

Kupříkladu český trh s čajem se přibližně posledních pět let nemění, jak zjistil výzkum společnosti Unilever. Češi za čaj utratí za rok asi 1,7 miliardy korun, spotřebují jen 0,25 kila na osobu (třetinu spotřeby Němců) a ještě skoro polovina jsou čaje ovocné, na jejichž označování slovem čaj jsou vyznavači čajovníku čínského upřímně alergičtí. Jenže jak zvýšit oblibu Camellia sinesis? Jak vygenerovat nějakou tu „novinku“, když výluh z čajovníku při vší snaze zůstává výluhem z čajovníku, zpravidla buď zeleným, nebo černým.

Teprve před několika měsíci si velké potravinářské firmy vzpomněly, že vlastně může být také bílý. Populární exotikou byl už před první světovou válkou a teď se vývoj bude asi opakovat, neboť slova jako „antioxidant“, „předčasné stárnutí“ anebo „uklidnění“ působí jako magické zaklínadlo. Dříve nabízely bílý čaj jenom specializované čajovny, teď jej prodávají v sáčcích i oba hlavní hráči na českém trhu, Teekanne a Pickwick. A jistě se už ohlížejí po dalších inovacích. Ve staré Číně se název „bílý čaj“ údajně používal také pro horkou vodu, která se pila v nejchudších rodinách. Protože i tenhle nápoj je uklidňující a všeobecně zdravý, možná si už brzy koupíme v praktickém instantním balení i ten.