Kolik mravenců odtáhne ledničku

Když brněnské Květy před rokem přebíraly Anděla za album Kocourek a horečka (v žánru alternativy), měly za sebou dlouhou historii. Martin E. Kyšperský vytvářel písničky už s kamarády na základce. Děti neříkají svým pokusům „experimentální tvorba“, ale právě hledačství a dětsky užaslé fantazijní vizionářství už Kyšperskému zůstaly. Tři alba vydaly Květy na vlastní pěst, od čtvrtého Jablka jejího peří (2004) už je vzali pod křídlo Indies. Letošní Střela zastavená v jantaru je Kyšperského jasné slovo, jakou hudbu ho baví vymýšlet a hrát: originální a neskrývaně emotivní.

Co je alternativního na vášni

Kyšperského hudební básnění přichází, jako když „do tvého města, které jmenuje se Samota, přijede cirkus – a to jsem jenom já!“. Téměř vší muzikou tu proznívá varietní atmosféra, produkce kouzelníka, který kromě triků možná umí skutečná kouzla či na ně aspoň věří. Vypravěč si připadá „jako medvěd, který hraje na cembalo/ i jako kůň, který obrací mu noty“, ale vedle milých obrázků je tu i dost neklidu a také nejasnosti. Kyšperský má rád soukromé kódy a klíč k nim si nechal u sebe. Obrazy z písniček Květů těžko připomenou domácí písničkářskou scénu. Spíš se chce myslet na básníky Devětsilu nebo surreálné filmové obrazy Jana Němce.

„Kolik mravenců musí přijít, aby odtáhli ledničku? Kolik vrabců, aby odnesli nákladní…