Enfant terrible Česká republika

Tomáš Sedláček

(1977) je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Po studiích působil jako ekonomický poradce prezidenta Havla (2001–2003) a odborný poradce ministra financí (2004–2006). Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií na FSV UK. Je stipendistou Yale University.

Zaprvé – zkouškou ohně projde poprvé od svého vzniku společná měna. Euro posiluje až na úroveň, která je pro některé politiky na hraně únosnosti. Zatímco americký import do EU roste meziročně více než o dvacet procent, evropský export do Ameriky stagnuje, v případě Německa dokonce klesá. Přestože si Evropa šikovně hledá trhy jinde, je dopad silného eura znát. Navíc se hospodářská dynamika jednotlivých zemí začíná rozvírat a určovat společnou úrokovou sazbu bude složitější než v minulosti.

Zadruhé – svět se otřásá ve dvou krizích, v té americké hypoteční, která se pomalu přelévá do zbytku světa, a krizí cen potravin, jež má dramatické dopady zejména na chudý svět, ale její ozvěny se také ozývají po celé zeměkouli. Evropa by se neměla chovat tváří v tvář asijskému a africkému hladu netečně – snad skutečně začneme něco dělat se svou protekcionistickou a předraženou zemědělskou politikou. Po dlouhé době vzorově ukázněná globalizace, díky níž celý svět (a my s ním) v minulých letech tak bohatl, začíná ukazovat i svou odvrácenou stranu mince. Vlastně bylo až s podivem, jak dlouho toto růžové období trvalo.

Zatřetí – i přes potíže v jednotlivých zemích Evropě jako celku se bude dařit relativně dobře. Ony dvě světové krize se v Evropě zatím moc neprojevují (kromě posilování eura). A i když malý dopad pociťujeme i my, není zdaleka tak silný jako u jiných světových hráčů. Dle odhadů poroste eurozóna tento a následující rok poprvé ve své historii násobně rychleji než USA. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se můžeme stát ostrůvkem slušné ekonomické stability.

Nevíme, co chceme

Začtvrté – Amerika je nyní intenzivně zahleděná do sebe a na zbytek světa nemá tolik prostoru. Může za to vleklá a únavná válka, hypoteční krize, těsné prezidentské primárky a následně i samotné volby, které proběhnou v listopadu. Evropa má šanci posílit svou (prozatím slabou) pozici globálního hráče. Mimochodem nový americký prezident či prezidentka se budou v Oválné pracovně zabydlovat právě v době, kdy bude ČR přebírat předsednictví.

Zapáté – právě v první den našeho předsednictví by podle všeho měla vstoupit v platnost druhá generace evropské ústavy, Lisabonská smlouva. Evropa by tak měla získat výraznější představitele, kteří za nás budou hovořit, a dojde tím pádem k velké změně právě v mezinárodních otázkách. Jak však bude tento systém fungovat prakticky a jak dlouho si budeme zvykat na nový režim, je ve hvězdách. A právě Česká republika, která s tímto zatím nemá žádné zkušenosti, bude předsedat EU, jež si ze dne na den projde svou snad největší politickou změnou ve své historii.

No a konečně zašesté: právě v první den našeho předsednictví bude Slovensko s velkou pompou vítat euro. Česká republika tak bude první novou předsednickou zemí EU, která nejenže euro nepoužívá, ale navíc ani neví, co a kdy ve své budoucností vůbec chce.