Čekání na Einsteina
Jeden ze způsobů, pomocí nichž se dnes léčí rakovina plic, představují malé urychlovače částic, třeba takový, jaký bychom našli v Masarykově onkologickém ústavu v Brně.
Jeden ze způsobů, pomocí nichž se dnes léčí rakovina plic, představují malé urychlovače částic, třeba takový, jaký bychom našli v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Vylétají z něj elektrony s minimální energií kolem 6 MeV (megaelektronvoltů) a bombardují nádor. Ponechme stranou, co jednotka MeV vlastně znamená, a všimněme si zajímavých historických souvislostí: při energii, se kterou elektrony opouštějí urychlovač, by totiž ještě před sto lety měla jejich rychlost – dle tehdejších fyzikálních znalostí – dosáhnout pětinásobku rychlosti světla.
Částice ale dosahují jen přibližně 99,5% rychlosti světla. Newtonova gravitační teorie neumožňovala rychlost těchto mikroskopických projektilů správně spočítat a jiná teorie počátkem 20. století k dispozici nebyla. Teprve Albert Einstein přišel s objevy, které rozpor vysvětlily a díky nimž dnes můžeme zmíněný léčebný přístroj sestrojit a uvést do provozu.
Dnes už je fyzika v jiné situaci. K velkým objevům jí nestačí tužka a papír; potřebuje obří zařízení, s nimiž pracují týmy odborníků. Existuje přesto vědní obor, který je i na začátku 21. století ještě v plenkách. Prakticky každý vědec je tu průkopníkem a nová „revoluční“ zjištění se objevují téměř každý měsíc. Nejedná se o jakési šarlatánství nebo metafyziku, ale o skutečnou, čistou vědu, která má své tři E – je experimentální, empirická,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu