Brown v nesnázích

Stačí jeden dobře připravený projev a všechno může být jinak. George Osborne, šestatřicetiletý stínový ministr financí britské konzervativní opozice, by mohl vyprávět. Letošní první květnový den dostali jeho labourističtí protivníci nemilosrdný výprask ve volbách do místních zastupitelstev a na post starosty Londýna. V Británii se mluví o nevyhnutelném konci jedenáctileté labouristické éry nebo alespoň o pádu jejich šéfa Gordona Browna. Toryové v londýnských klubech bouřlivě oslavují. Přitom nebýt mladého ministra, mohli být dnes spíše podobní schlíplému hejnu slepic.

Vzpomeňte si jenom na loňský podzim. Tehdy vypadal Gordon Brown jako rozjetá lokomotiva. Okamžitě poté, co vystřídal Tonyho Blaira ve funkci premiéra, musel zachmuřený skotský politik čelit několika vážným krizím a všechny dokázal zvládnout s nečekaným klidem. Nevydařené teroristické útoky, povodně, nová vlna slintavky a kulhavky, dokonce i krach hypoteční banky Northern Rock. Brown proměnil podzimní kongres labouristů v manifestaci jednoty, vládní preference se po dlouhé době vyšvihly vysoko nad ty opoziční a premiér chystal bleskurychlé mimořádné volby. Čekalo se jenom na kongres konzervativců – pokud by se na něm neudálo něco mimořádného, labouristé mohli mít na dalších pět let vládu zajištěnou.

Jenže na kongresu vystoupil George Osborne se zprvu nenápadným návrhem na zrušení dědické daně. Byl to dobře promyšlený tah, mířil totiž…