Život po Bhuttové

Pohlavárům vyhlášené Oxfordské univerzity teď leží na stole nebývalý problém: jeden z jejích studentů se stal nečekaně ze dne na den předním politikem stosedmdesátimilionového Pákistánu. A protože v Pákistánu se na politiky organizují atentáty, musí teď šéfové Oxfordu vymyslet, jak na univerzitní půdě při zachování tradičních svobod a volnosti ohroženého studenta chránit. Nebude to snadné: oním mladíkem je devatenáctiletý Bilával Zardárí, kterého jeho matka, zavražděná Bénazír Bhuttová, označila ve své závěti za svého nástupce.

Političtí komentátoři v Pákistánu se vzápětí začali utěšovat, že nejsou jedinou zemí, která jen těžko odolává kouzlu rodinných dynastií. Pupeční šňůrou minulosti spojená Indie je na tom stejně s néhrúovskou dynastií, přesto je tu rozdíl. Nynější néhrúovský dědic, Rahúl Gánhdí, je sice také považován za mladého a nezkušeného politika, který se před svým nástupem k moci musí ještě hodně učit. Oproti Bilávalovi je ale o plných osmnáct let starší a má za sebou skoro čtyři roky poslancování v indickém federálním parlamentu. Bilával sice po smrti své matky převzal jméno Bhutto, pokud by ale chtěl jako Rahúl začít sbírat zkušenosti, získat kontakty a respekt v parlamentu, musí si ještě šest let počkat: poslancem pákistánského parlamentu se může stát teprve v pětadvaceti.

Seber prachy a zmiz

Pákistán…