Severské brusle

Pradědeček byl lovčím hraběte Harracha a obcházel na prvních lyžích polesí. Jeho pravnuk Vladimír Žadkevič sjíždí o sto let později české řeky na severských bruslích.

Tak jako jasanové ski, také jeho dálkové brusle vzbudily nejdřív údiv. Historka zachycená v průvodci Na bruslích Českou republikou zní trochu jako z dob hraběte Harracha. Stala se ale teprve před deseti lety, když konsternovaní bruslaři viděli na ledě zvláštní úkaz: „Byl to člověk, který by snad mohl pamatovat pravidelně zamrzlou Vltavu v Praze, a rozvážně a ladně projížděl údolím Sázavy. Ostatní na kanadách měli co dělat, aby mu s vypětím všech sil stačili,“ píše Jan Stodola. Když potom dojeli do míst, kde led začal praskat, „tajemný bruslař jedním hmatem odepnul levou brusli a hned zase pravou, vyskočil na břeh a slabé místo obešel“, popisuje dále.

Vladimír Žadkevič tehdy projížděl po Sázavě na bruslích, které si přivezl ze Švédska. Připínají se na boty na běžky pomocí běžeckého vázání. Pata se zvedá jako na lyžích, pohyb je rychlý, bruslař může ujet za jeden výlet třeba sto kilometrů. Také Jan Stodola si severské brusle opatřil, oblíbil a teď je do Čech dováží. Zatím prodal několik desítek párů a průkopníci dálkového bruslení v nich vyrážejí na Lipno, Orlík, Berounku, Labe, Máchovo jezero – všude, kde je víc zamrzlé vody (aktuální stav ledu na http://brusleni.e-zpravy.cz).

Nordické brusle dorazily spolu s takzvaným nordickým či dálkovým bruslením ze severu Evropy, kde se tento sport rozmáhá už od osmdesátých let. Na zhruba šedesát kilometrů dlouhém kanálu ze Stockholmu do Uppsaly jezdí celé rodiny, všechny generace, dojíždějí i cizinci. Hlavně Nizozemci, kterým v posledních letech doma mrzne čím dál méně. Bruslí se ovšem také na jezerech i po moři, podél pobřežních skal a dál na otevřené moře, třeba i deset kilometrů.

Nizozemština používá úsloví „jezdit na divných bruslích“, což znamená „dělat něco nepatřičného“. Češi na divných bruslích svoje nepatřičné chování jedině doporučují.