Pohlaví jen zdánlivě silné

Aby se člověku rozsvítilo, k tomu někdy stačí docela málo. Dopplerovi, hlavnímu hrdinovi stejnojmenného románu jednoho z nejpopulárnějších současných norských spisovatelů Erlenda Loea (1969), k tomu napomohl pád z kola. „Nemám rád lidi. Nemám rád to, co dělají. Nemám rád to, jací jsou. Nemám rád to, co říkají,“ uvědomuje si úspěšný čtyřicátník bydlící v krásném domě se ženou a dvěma dětmi, když leží na stráni s boulí na čele a po dlouhé době mu z hlavy zmizí vlezlé dětské písničky z DVD malého syna a myšlenky na barvu kachliček do koupelny. Próz o existenciální krizi středního věku, jejichž hrdinové od základů změní svůj život, vycházejí mraky. Ale málokterá se tématu chopí s takovým vtipem jako právě Loeův Doppler.

Nový naivista

Vystudovaný filmař Loe vstoupil na norskou scénu před jedenácti lety velmi razantně: svým románem Naivní. Super (česky 2005) v domovině vyvolal doslova senzaci a stal se dokonce klíčovým zástupcem uměleckého směru označovaného jako nový naivismus. Loe uspěl díky minimalistickému stylu tvořenému krátkými, údernými větami, neodolatelnému humoru a také díky osvěžujícím způsobem naivnímu pohledu bezejmenného hlavního hrdiny na svět kolem něj. Tomu se jednoho dne rozsypou iluze o smysluplnosti života, jejž vede, a řeší své zhroucení regresí k dětským zálibám a poněkud infantilnímu způsobu vypořádávání se s problémy. Koupí…