Otevřená truhla s poklady
Jednou za čas se ve světové literatuře opakuje podobný příběh: velcí nakladatelé objeví romanopisce, který je pevně srostlý se svým „exotickým“ jazykem nebo kulturou, a dostanou jeho dílo i osobnost na mezinárodní půdu.
Jednou za čas se ve světové literatuře opakuje podobný příběh: velcí nakladatelé objeví romanopisce, který je pevně srostlý se svým „exotickým“ jazykem nebo kulturou, a dostanou jeho dílo i osobnost na mezinárodní půdu. Knihy pak začnou žít v jiných jazycích a zvednou celoplanetární vlnu zájmu o autorovu zemi i všechno, co z ní pochází. Je to případ Márqueze a Latinské Ameriky, Rushdieho a Indie a v posledních letech Orhana Pamuka (1952) a Turecka.
Pro mezinárodní pochopení turecké identity a kulturního bohatství udělal Pamuk možná víc než všechny turecké vlády dohromady. Pojmy jako Východ a Západ vůbec neuznává a věří, že svět je pouze jeden.Politika ho ale příliš nezajímá. Jediné, o co mu jde, je v klidu sedět v rodném domě a psát příběhy o Istanbulu, o rozlehlé krajině a záhadných lidech, o vášni, smrti, kráse a fanatismu. Přesto je Pamuk terčem útoků islámských i nacionalistických radikálů a není v Istanbulu v bezpečí. Proč přitahuje tolik úspěchu i odporu? Odpověď najdeme ve dvou románech, které mu u nás právě vycházejí: Nový život (v originále 1995) a Jmenuji se červená (1998).
Mystická cesta autobusem
Uvést Pamuka na českou scénu vzpomínkovou knihou Istanbul byla předloni chyba. Nyní vydaná literární „road movie“ ze současnosti a detektivní mozaika z prostředí renesančních istanbulských…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu