O pěstounské péči s Petrou Vrtbovskou

Najde se u nás dostatek rodin, které by byly ochotné starat se o nevlastní dítě?

Kateřina Sidonová

Není to jenom téma pro velkou informační národní kampaň o pěstounství, ale je třeba, aby byly dobré podmínky pro výkon pěstounské péče – aby pěstouni byli dobře vyhodnoceni a připraveni na svoji roli a také odborně vedeni a podporováni i finančně. Při takovém zabezpečení pěstounství ze strany státu je pak možné, že malé děti do 6 let nejsou například v Británii v ústavní péči vůbec. Starší do 12 let jen na nezbytnou omezenou dobu, teprve pro děti starší 12 let je možná i rezidenční péče v malých skupinových domovech, kde je maximum 5–6 dětí, pokud možno sourozenců. Žijí normálním životem, mají běžný intenzivní kontakt se svojí rodinou. U nás se tyto děti jednou dostanou do ústavu a už se z něj do 18 let nevrací.

Mohou pěstouni dítě odmítnout?

L. Rohlena

Žadatelé mají měsíční lhůtu na návštěvy a seznámení s dítětem, pak je dítě většinou v tzv. předpěstounské péči. Dítě do pěstounské péče umísťuje soud. Ovšem dítě se může vrátit zpět do ústavu kdykoliv, i od pěstounů! Stačí, když řeknou na příslušném úřadě, že už dále o dítě nebudou pečovat.

Proč se nepodporuje adopce cizinci a přijímají se naopak opatření ztěžující osvojení rodinami z vyspělých evropských zemí?

Jaroslav

Náš český mýtus, s nímž se setkáváme velmi často a jejž se nedaří vymýtit – „v ústavech je spousta malých, hezkých, zdravých a neromských dětí, úplně opuštěných rodiči, které nikdo nechce“.

Děti, které jsou v ČR zbytečně v ústavech, mají rodiče, ale ti se o ně z mnoha důvodů nestarají, jsou to děti s různými handicapy, děti starší, velké sourozenecké skupiny. Ty potřebují pěstouny, aby mohly žít s milujícími lidmi a byly u nich doma. Osvojení do jiného státu, a zejména do jiné kultury, se dlouhodobě ukazuje být nevhodné. Děti pak celoživotně hledají své kořeny a identitu. Doporučila bych to vždy jako poslední možné řešení.

Nedošlo by pak k „vyvážení“ dětí z Česka?

Dana L.

K „vyvážení dětí“ z Česka do určité míry dochází, ale jedná se o děti, které zatím v Česku faktickou možnost dostat se do osvojitelské rodiny nemají. Podmínkou je, aby byly takzvaně právně volné, tedy jejich rodiče přišli o rodičovskou odpovědnost. Říká se jim někdy „legální sirotci“.

Jedná se o děti romské a s nějakým typem smyslové nebo jiné poruchy, kterou zahraniční žadatelé akceptují. O malé děti uvolněné do osvojení je všude na světě obrovský zájem. Romské děti tedy do zahraničních rodin chodí poměrně často, protože v Česku mají omezenou šanci na osvojení nebo pěstounskou péči.

Požádal někdy o pěstounství romský pár?

Jiří Janeček

Ano, kolegové z Ostravska hlásí, že mají více a více romských žadatelů. Bylo by to skvělé, pokud by byli, neboť jsou nejvhodnějšími adepty na péči o romské děti, kterých je v ústavech až 65 %! Z vědeckých studií vyplývá, že čím blíže je genetický i kulturní vklad dítěte a náhradního rodiče, tím lépe. Proto není vhodné odvážit se k adopci dětí ze Srí Lanky a podobně.