O hubené koze

Profesor Iwao Ohmine z Nagojské univerzity v Japonsku je nejen světově uznávaným odborníkem na strukturu vody a ledu, ale v současnosti vykonává i funkci prorektora. Má na starosti finanční záležitosti, a protože drží měšec s penězi, je nejdůležitější osobou na škole. Alespoň z ryze ekonomického pohledu, který na japonských univerzitách, kde studenti platí školné srovnatelné s USA, dominuje. Během mé krátké návštěvy u něj jsme nad sklenkou saké dumali nad nevyřešenými vodními hádankami, ale také probírali přednosti i slabiny obou univerzitních systémů, japonského a českého.

Základní problém, jemuž země vycházejícího slunce čelí, je problém demografický. Japonci sice v podstatě neumírají (nebo alespoň žijí déle než ostatní národy), ale také se příliš nerodí. S porodností jsou na tom snad ještě hůř než my a na rodinu připadá jen o málo víc než jedno dítě. Počet nových studentů na vysokých školách proto začíná klesat. Japonská vláda to řeší svérázně – každý rok snižuje univerzitám rozpočet o jedno procento. To se nemusí zdát tak moc, ale jen pokud se metoda nebude používat příliš dlouho.

Profesor Iwao připomíná historku o spořivém sedlákovi, který postupně odnaučoval svou kozu žrát, a když už to skoro uměla, mrcha chcípla. Zatím to na japonských školách není tak dramatické, ale protože je velmi těžké někoho vyhodit, přijímají fakulty méně mladých profesorů. Pedagogický sbor tak stárne a jeho kvalita se nezlepšuje.

Elitu japonského vysokého školství tvoří sedm velkých státních, tzv. imperiálních univerzit a zhruba stejný počet největších privátních škol. Ty by spolu měly zdravě soupeřit, podobně jako v USA. Problém je, že téměř všichni členové vládního kabinetu jsou absolventy privátních škol, a mají tedy sklon nadržovat svým alma mater. Místo aby vláda pomáhala hlavně státním univerzitám, nabízí pomocnou ruku spíš školám soukromým.

Vzhledem k podobné demografii mohou být potíže v Japonsku předobrazem situace u nás. V rozpracované reformě české vědy a vysokého školství najdeme prvky, které připomínají japonský striktně ekonomický pohled. I proto by se měly naše univerzity dobře připravit na příchod slabých populačních ročníků. Proti ostrovnímu Japonsku, kde se moc nemluví cizími jazyky, máme výhodu větší otevřenosti. Pokud bychom u nás zapracovali na zkvalitnění a poangličtění výuky, mohli bychom výpadek českých studentů snadno doplnit z ciziny.

Autor je chemik.