Žijeme na dluh

V roce 2005 měli naši zemědělci závažný problém – co dělat s nečekanými přebytky obilí. Od té doby však většina potravinářských komodit zdražila skoro na dvojnásobek, což se za poslední rok projevilo růstem maloobchodních cen přibližně o 20 %. Američané a Evropané ovšem vydávají za jídlo jen čtvrtinu svých příjmů či méně; zvýšení jsme proto sice zaznamenali, ale pro většinu lidí v EU představuje spíš psychologický problém.

Jiná je situace v chudých státech, kde lidé utrácejí za jídlo dvě třetiny svých platů. Hladové bouře zasáhly Haiti, Egypt, Nigérii, Pákistán a další státy. Očekávají se nepokoje v Mexiku a dalších zhruba třiceti zemích.

Egyptské noviny nedávno rozebíraly případ, kdy otec početné rodiny stál ráno od tří hodin ve frontě na chléb, a když jej ani odpoledne nedostal, přišel domů a otrávil sebe i zbytek rodiny. Růst cen potravin mívá v Egyptě charakter šoku, kdy během několika dní ceny vyskočí na dvojnásobek, takže slovo „zdražení“ už nevystihuje podstatu věci. Egypt už deset let hovoří o reformách, nic se však neděje.

V Indii, která je vývozcem potravin, páchá sebevraždu ze zoufalství asi deset tisíc rolníků ročně. Lidé jsou navíc v těchto zemích dlouho trpěliví, ale pak dojde k náhlému, krvavému výbuchu násilí.

Po zdražení obilovin (a tedy chleba) přicházejí navíc další varovné signály – růst cen rýže, čočky a dalších luštěnin.…