Poslední mohykán nezávislého rocku

Je všeobecně považován za nejdůležitějšího rockového producenta posledních dvaceti let, pracoval na zásadních deskách Pixies, PJ Harvey nebo Nirvany. Přesto má Steve Albini (1962) raději, když se mu říká obyčejně: zvukový technik. Nejde o falešnou skromnost. V muzice důsledně ustupuje do pozadí, aby o ní museli muzikanti rozhodovat sami. Zvukový purista a bojovník proti velkým nahrávacím společnostem se představí toto pondělí v pražském Paláci Akropolis se svojí skupinou Shellac.

Zvuková filozofie v praxi

Když se Kurt Cobain chystal natočit třetí studiovou desku Nirvany, měl jasnou vizi, že bratříček přelomového Nevermind bude mít neučesaný zvuk věrný kořenům grunge rocku. Dohodl se se Stevem Albinim a byznysmenům v nahrávací firmě hned vstaly vlasy hrůzou. Albini se totiž v 80. letech proslavil syrovými nahrávkami své skupiny Big Black, které dobře charakterizují už názvy – Bulldozer, Songs About Fucking nebo Pigpile. Nirvana desku In Utero nakonec s Albinim natočila. Místo běžného nahrávání po jednotlivých nástrojích zavřel producent do studia celou kapelu. Přesně tak, jak to předtím a potom udělal s desítkami neznámých kapel.

„Rád zůstávám při celém procesu nahrávání co možná nejvíce neviditelný,“ popisuje Albini pro Respekt po telefonu svůj přístup. I – tehdy už slavné – Nirvaně účtoval honorář podle běžného…