Oceány v kosmu
Jupiterův měsíc Europa lákal astronomy už v první polovině 20. století. Odrážel totiž v pozemských dalekohledech sluneční světlo takovým způsobem, jako by byl obří sněhovou koulí. Když v roce 1979 proletěly kolem Europy americké sondy Voyager 1 a 2, ukázalo se, že dřívější představy nebyly daleko od skutečnosti: povrch tohoto měsíce pokrývá led.
Jupiterův měsíc Europa lákal astronomy už v první polovině 20. století. Odrážel totiž v pozemských dalekohledech sluneční světlo takovým způsobem, jako by byl obří sněhovou koulí. Když v roce 1979 proletěly kolem Europy americké sondy Voyager 1 a 2, ukázalo se, že dřívější představy nebyly daleko od skutečnosti: povrch tohoto měsíce pokrývá led.
Myšlenku, že by se na Europě mohl vyskytovat život, proslavil zejména nedávno zesnulý spisovatel Arthur C. Clarke. Údaje sondy Galileo, která kolem Europy několikrát prolétla v letech 1994–2000, jeho představy podpořily: přinesly řadu indicií o tom, že se pod ledovou kůrou měsíce skutečně nachází rozsáhlý vodní oceán. Pravděpodobnost výskytu jednoduchého života se tím výrazně zvýšila.
V poslední době se objevují náznaky, že oceán skrytý pod ledem bychom mohli najít i na měsících Titan a Enceladus, obíhajících kolem planety Saturn. Údaje, které ze vzdálených oblastí sluneční soustavy přicházejí, jsou dokonce natolik zajímavé, že by nám mohly pomoci pochopit původ života na Zemi.
Titan za oblačným závojem
Měsíc Titan je druhým největším měsícem ve sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) a suverénně největším měsícem Saturnu. Jeho poloměr dokonce o něco přesahuje poloměr planety Merkur. Je zároveň jediným satelitem, u něhož byla zjištěna hustá atmosféra. Povrch Titanu je neustále zahalen kalným…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu