Nakup si sám

Že prý teď všichni pracujeme pro Tesco. Nebo přinejmenším ti, kteří využijí jeho nových samoobslužných pokladen. Stejně jako už delší dobu pracujeme pro banky, letecké společnosti, videopůjčovny a další firmy, kde se obsluhujeme sami. Těm všem šetříme peníze a pracovní síly. Spolu s nimi budujeme „samoobslužnou ekonomiku“, o které se spotřebitelé světa právě dohadují, jestli se jim líbí, nebo ne.

Na svých prvních dvou samoobslužných pokladnách to testovalo také Tesco. Podle průzkumu to bavilo hlavně muže a mladší nakupující. Obecně se právě tyhle skupiny nejlépe sžívají s tím, že místo charismatické ženy za pultem s nimi komunikuje dotyková obrazovka, občas s otisky zmrzlinových prstů. Zřejmě i ostatní si ale postupně přivyknou.

Pomalu totiž startují také další samoobsluhy. Po republice je řada videopůjčoven bez obsluhy, v Praze na Florenci stojí od Velikonoc první samoobslužný kiosk na dálkové jízdenky. Na letišti Ruzyně je už sedm automatů na odbavení, malých strojků podobných telefonní budce, které, tak jako slečna v uniformě, vydají palubní vstupenku, okénko či uličku podle přání. Zatím jsou určeny jen pro zákazníky Lufthansy a Iberie. Na velkých evropských letištích jsou však kiosků desítky a obecně letecké společnosti předpokládají, že do dvou let proběhne většina odbavení bez personálu. Důvod je celkem jasný: jak vyčíslil časopis Economist, jedno odbavení u přepážky stojí v průměru 3,68 dolaru, zatímco samoobslužné vyjde na 0,16 dolaru. To je argument, který v konkurenčním prostředí nelze přeslechnout.

Společnosti šetří, zákazník ale nemusí strádat. Může se dokonce bavit, jako třeba výletníci na obrázcích z floridského Disney World, kteří si na obrazovce v samoobslužném bufetu vybírají ten nejkrásnější hamburger. Ne každý také postrádá lidský kontakt, protože ne každý lidský kontakt je třeba postrádat. „Zbožňuji ten jejich robotický hlas,“ píše třeba jedna zákaznice britského Teska na chatu o samoobslužných pokladnách. „Je mi mnohem milejší než devadesát procent pokladních.“