Most u Davle

Třiašedesáté výročí konce druhé světové války oslavuje Nova po svém: vedle válečných dobrodružství holoubka Valianta a dobrého vojáka Švejka nasadila i snímky o lyžařských výkonech mimořádně extrémního primáta či o potížích sestry v akci. V případě druhých dvou snímků se nabízí otázka, zda programové schéma nevygeneroval počítač podle klíčových slov, což by u termínů „extrémní“ a „akce“ taky mohlo skončit mnohem peprnějšími záležitostmi než zvolenými rodinnými komediemi. Závěr dne ovšem na Nově patří opravdové válečné klasice. Filmu Most u Remagenu (1969), jenž se u nás těší velké oblibě.

„Březen 1945, most u Oberkasselu. V posledních měsících druhé světové války ustupují armády třetí říše na celé čáře přes obrovský vodní příkop, který chrání srdce Německa – řeku Rýn.“ Úvodní titulky přivádějí diváka do situace, kdy 75 tisíc německých vojáků prchá před Američany přes poslední dva mosty přes Rýn. Ten v Oberkasselu během další scény vyletí do vzduchu a zbývá tak už jen Ludendorffův železniční u Remagenu. Další dvě hodiny filmu se ho budou snažit obě strany ubránit, respektive vyhodit do vzduchu. Za zdejší popularitou snímku Johna Guillermina (o pět let později se proslavil katastrofickým filmem Skleněné peklo) ovšem nestojí jednoduchá zápletka, která sleduje boj zdecimovaného wehrmachtu s americkou armádou snažící se dorazit do Berlína dřív než Rusové. Může za to fakt, že se film natáčel pár kilometrů od Prahy.

Pozornější divák si toho všimne už v úvodu. Poručík Hartman (George Segal) peskuje seržanta Angela (Ben Gazzara) za to, že okrádá mrtvoly německých vojáků. Hádají se přitom před stromem, na kterém je namalovaná turistická značka, jakou najdete jen u nás. Když pak kamera ukáže z ptačí perspektivy most, o který se za chvíli strhne bitva, je jasné, že v roli Rýnu vystupuje Vltava a Remagen představuje Davle. Zhruba za půl hodiny se pak divákovi naskytne i ojedinělý pohled na sever Čech. Bloky domů, které tak efektně padají podél řítících se amerických tanků, to jsou ulice starého Mostu, ve kterém hollywoodský štáb natáčel během jeho bourání kvůli masivní těžbě uhlí.

Československý film uzavřel smlouvu s firmou Wolper v říjnu 1967. O necelý rok později hrozilo, že z toho nakonec bude velká ostuda. V polovině natáčení se totiž americké tanky potkaly při příjezdu na lokace s mnohem mladší armádní technikou, vyzbrojenou na rozdíl od nich ostrou municí: se sovětskými stroji pomalovanými bílými invazními pruhy. Rusové vzápětí naše úřady vyzvali, aby práce na filmu okamžitě zastavily. Snímek se – v redukované podobě – dokončil jen díky tomu, že Československu u zakázky za milion dolarů hrozila obrovská pokuta.

Jen proto si mohl mladý Rudolf Jelínek v roli vojáka wehrmachtu říci s těžkým německým akcentem svých šest slov, jimiž se titěrným písmem zapsal do dějin světové kinematografie: „I can show him, Herr Major.“

Most u Remagenu

Nova, 8. 5., 23.15