Králové, důstojníci a stavitelé

Byla jednou dvě království. Obě ležela u Severního moře, jejich vládci se spoléhali na armádu a jejich hlavní města překotně rostla. Oba královské rody chtěly mít jistotu, že se navzájem nenapálí, a tak uzavřely přátelský svazek. Sezdaly své děti a po šedesát let byly jedna rodina, což se projevilo na jejich městech, politice, vědách a válečném umění. Ty země se jmenovaly podobně: Prusko a Rusko.

Velké výstavy někdy vyprávějí příběhy přinejmenším stejně zajímavé, jako jsou exponáty. Expozice Moc a přátelství v berlínském muzeu Martin-Gropius-Bau dokumentuje politický a rodinný svazek mezi Romanovci a Hohenzollerny v letech 1800 až 1860. Ten za spolupůsobení Rakouska (s „naším“ Metternichem v čele) určoval soudobou středo- a východoevropskou politiku, ale také diktoval oficiální umělecký styl Berlína a Petrohradu. Dnes je trochu k smíchu a silně k zamyšlení: je střídavě venkovsky naivní, vojensky pompézní, romantický a měšťansky vytříbený. Neřekne nám všechno o své době, zato je poučným náhledem do shodně laděné mysli ruských a pruských politických elit.

Absolutistická monarchie byla v Evropě po vídeňském kongresu neudržitelná, ale Svatá aliance mezi Rakouskem, Ruskem a Pruskem ji přesto chtěla uchovat a brzdila volání po národních a občanských svobodách. Kulturní dialog Pruska a Ruska byl výrazem konzervativismu, který s tím souvisel.

Důstojné a nekrvavé…