Hledáme dál

O tom, že se stal součástí nějakého omylu, nechce osmašedesátiletý Wilhelm Sitter ani slyšet. Vtíravá pochybnost, že se pustil do něčeho, co navzdory naději možná přináší víc škody než užitku, se mu ale neustále vrací. V kraji kolem jihočeské nádrže Lipno totiž vešel ve známost především svým nadšením pro biopaliva, jejichž budoucností teď zmítá nedůvěra způsobená světovým nedostatkem potravin i podrobnějšími studiemi jejich vlivu na přírodu. „Noviny jsou toho plné, ale ta krize s jídlem má přece tisíc dalších důvodů. Biopaliva se teprve učíme používat,“ rozhazuje rukama bělovlasý farmář a ukazuje ke stodole s lisem na řepkový olej pro své traktory.

Jestli se mu sázka skutečně vyplatí, zatím odhadnout nedokáže, stejně jako nedokážou ekonomové z celé planety odhadnout, co přinese dilema mezi jídlem a palivem světovému zemědělství. V Česku situace není nijak výbušná – o tom, že by pěstování rostlin na palivo vytlačovalo potraviny, zatím nemůže být řeč. I tady se ale na pozadí všeobecné skepse pomalu začíná rýsovat nová vize budoucnosti.

Chci je obejít

Vimperského rodáka, „odsunutého“ po válce spolu s rodiči do bavorského Neureichenau, to zpátky do Čech táhlo už od mládí. A hned po revoluci se na jihu Šumavy znovu objevil s jasným cílem. „Vždycky jsem chtěl farmu, krávy, prostě vlastní hospodářství. V Německu bych to sám…