William,tanec a zpěv
Moudré děti psala Angela Carterová (1940–1992) s vědomím, že má rakovinu plic a že to asi bude její poslední dílo. Není tedy divu, že jindy sžíravá recenzentka listu The New York Times Michiko Kakutaniová knihu milosrdně nazvala „završením autorčiny plodné dráhy“.
Moudré děti psala Angela Carterová (1940–1992) s vědomím, že má rakovinu plic a že to asi bude její poslední dílo. Není tedy divu, že jindy sžíravá recenzentka listu The New York Times Michiko Kakutaniová knihu milosrdně nazvala „završením autorčiny plodné dráhy“. Výstižnější, i když méně pochvalné je vyjádření americké spisovatelky Joyce Carol Oatesové, která knihu přirovnala k hudební frašce, v jaké by před lety možná účinkovaly i samotné hrdinky románu – sestry Chanceovy.
Řekne-li se v Anglii rodinná sága, na mysl vytane především Sága rodu Forsytů Johna Galsworthyho, jejichž osudy jsou zpracovány v přísně chronologické posloupnosti. Zejména koncem 20. století však britské písemnictví přímo zahltily prózy, které konvence tohoto žánru porušují až parodují. Právě sem spadají i Moudré děti Angely Carterové.
Bůh z čeledi zajícovitých
Děj ságy, kterou Carterová navazuje na to nejlepší z anglické komické tradice, se odvíjí po ženské linii, která navíc není řádně počata v manželství. Nepřesně odbíjející hodiny, stejně jako časté odbočky a odkazy ke čtenáři, evokují Tristrama Shandyho Laurence Sterna a excentrické postavy jako by vypadly z Charlese Dickense. Nešetří se zde ironií ani stran „ženského údělu“, jak jej zachycovala již Jane Austenová.
Carterové román lze samozřejmě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu