Premiéra v roli mrtvoly

Jaké to je hrát mrtvolu? Herečka třetího ročníku pražské DAMU Anna Schmidtmajerová (1985) si to vyzkoušela při dubnové premiéře adaptace románu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol na prknech divadla Disk.

„Bavilo mě to. Mrtvola je zpočátku sice statická, ale pak ožije do šíleného pohybu. Úvod je však těžký. Ležím tam totiž pod plachtou dlouhé minuty, a protože nemám ráda nedotažené detaily, snažila jsem se dýchat co nejúsporněji, do břicha.“ Tak o svých prvních větších zkušenostech před zaplněným hledištěm hovoří studentka, která díky hereckým rodičům první roky života trávila namísto s hračkami v domácím pokoji spíše v divadelním prostředí.

Na svět herců, kulis, rekvizit, umělého světla reflektorů měla vždy dobré vzpomínky, což podle ní rozhodlo o volbě povolání. Ale nebylo to tak přímočaré a jednoduché. Po ukončení gymnázia v Karlíně si totiž podala přihlášku jak na DAMU, tak na vojenskou univerzitu ve Vyškově. „Chtěla jsem se stát kosmonautkou, letkyní,“ komentuje tento krok do prostředí soustředěného ticha a samoty, na hony vzdáleného jevišti, kde o deklamované vášně a emoce nesmí být nikdy nouze.

Nakonec rozhodl výsledek přijímacích zkoušek. Z dvě stě padesáti uchazečů se jí v roce 2005 podařilo dostat mezi jedenáct šťastlivců, kteří tvoří budoucí absolventský herecký ročník 2009. „Herec je…