Mantinely kolem nás

Zdenek Slouka

(1923) je profesorem politologie. Byl politickým analytikem při americké okupační armádě. Přednášel na New York University, Columbia University, dále na univerzitě ve Washingtonu a na Lehigh University v Pensylvánii a naposled na Univerzitě Karlově. Od roku 1992 žije trvale v Praze.

Některé sporty se vychýlily ze svých hranic a nedělá jim to dobře: lední hokej a fotbal. Vystupňovaná brutalita na hřišti přitahuje stále víc diváků se sklonem k násilnictví a přenáší se na ně. Většina sportů odkopla mantinely ohraničující sport od byznysu a sport ztrácí svou sportovní duši. I olympiádu jako sportovní záležitost stále víc otevíráme vlivům, které jsou od sportu na hony daleko.

A sex: mantinely sexu jsou neméně uvolněny a odsunuty kdovíkam, sex nechráněn bariérou tmy a ticha přichází o své zázračné tajemno. Slovem i obrazem, téměř bez zábran, obnažujeme jen jeho fyzické nářadí v akci a sex se nám mění v technickou rozcvičku, pro mnohé i v aerobik vhodný k hubnutí. Média až po internet posuzují žádoucí délku a tloušťku penisu a není daleko k návrhu, aby byla otázka centimetráže předložena obecnému referendu. Zbaven rozumně umístěných mantinelů, sex by se nám mohl změnit ve sletová prostná a jednou být uznán co olympijská disciplína. To by byla opravdová, veliká škoda

Rostoucí trauma

Že jsme si už hodně odsunuli a volně rozestrkali mantinely politiky, je jistě stará vesta. Vytváříme tak stále větší prostor pro politické hřiště s ofsajdem v nedohlednu. Na nápravné karty už dávno došly žluť i červeň. Politikům bez mantinelů sice upíráme preference a nefandíme jim, ale nebylo by to jiné, kdybychom se dostali mezi ně?

Zakoušíme rostoucí trauma s rozestavením a zabetonováním mantinelů svobody – svobody slova, svobody shromažďovací, svobody vůbec. Kam s nimi, jak těsně je sestavit, jak hluboko zapustit do půdy? Už je tomu tak, že tak jako sport, sex a politika, ani svoboda nemůže ve zdraví přežít bez mantinelů.

Je to na nás

Odstraňte je, dejte je do šrotu, otevřete tak doširoka pláň lidského konání od obzoru k obzoru – a je po svobodě. Udusí se pod vlastní vahou a budeme o nějaké to století zpět v očekávání, že se zrodí nějaký Thomas Hobbes a na svém Leviatanu začne dlouhou a křivolakou pouť k dobře ohraničeným svobodám člověka. A tak zatím tápeme.

Neonáckové a neotupani svorně táhnou Prahou či Plzní, těžcí ozbrojenci musí chránit synagogy a ulice, a my stojíme opodál a dumáme, jak a kam rozestavit mantinely svobody. Filipové a Grebeníčkové hrají svou plíživou, zakulacenou hru, říkají nám, kam až ji chtějí dohrát, jen co se naskytne příležitost, a my uvažujeme – co takhle nějaký ten mantinel?

Nikdo neříká, že to bude snadné, dát mantinely do pořádku. Nejsou na to zkušení odborníci. Nejsou na to technologie. Bude to muset jít svépomocí, protože to nikdo za nás neudělá.