Pijáci denaturovaného lihu

Nepřipravený čtenář obrací stránky a nevychází z úžasu. Obklopuje jej krajina, v níž nedohlédne za horizont, v níž plave, a přitom nezavadí špičkou o mělké dno. V záplavě textů, kterými je sycen náš knižní trh a na jejichž průměrnost jsme si už pomalu zvykli, se zjevilo cosi pozoruhodného: román Okrsek Sinistra maďarského autora Ádáma Bodora (1936).

Země za lesem

Obrazností i básnickou zkratkou má Bodorův styl snad nejblíže k Marquézově magickému realismu. Sám Bodor však vystupuje jako solitér a příslušnost k jakémukoli proudu striktně odmítá. Na případu jednoho z nejuznávanějších maďarských spisovatelů se potvrzuje, jak jsou míšení kulturních vlivů a zároveň i vnější tlak (pokud tedy umělce nezničí) pro literaturu přínosné.

Ádám Bodor se narodil v zemi, které se maďarsky říká Erdély neboli „Země za lesem“. Rumunsky Ardeal či Transilvania a česky Sedmihradsko. Je to území, na kterém se často bojovalo a kde odnepaměti žila početná maďarská menšina. V maďarském povědomí je Erdély symbolem boje za národní svobodu. Zvláště po roce 1920, kdy bylo území Trianonskou mírovou smlouvou přiklepnuto Rumunsku.

Po krátkém připojení k Maďarwsku v letech 1940–1947 byly části osídlené Maďary pod komunistickou diktaturou ostře střeženy a menšina byla podrobena násilné rumunizaci. Vedle Maďarů je dnes Sedmihradsko osídleno i saskými Němci a Romy.…